Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Jaromíra Houžvičky a Jana Houžvičky, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2024 č. j. 25 Cdo 233/2024-49, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. srpna 2023 č. j. 4 Cmo 123/2023-27 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. června 2023 č. j. 16 C 4/2023-20, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 8. 10. 2024 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, která brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím.
2. Podání stěžovatelů nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a pro řízení před Ústavním soudem nebyli navrhovatelé zastoupeni advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona). Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudkyně zpravodajka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranili-li navrhovatelé vady návrhu ve lhůtě jim k tomu určené.
3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
4. V nyní projednávaném případě Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelé byli vícekrát vyzýváni k odstranění vad svých četných návrhů a poučeni o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny. Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelé již byli řádně seznámeni s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
5. Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak setrvávání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení je postupem neefektivním a formalistickým.
6. Odmítají-li stěžovatelé všechny soudce Ústavního soudu (aniž by vůbec odůvodnili proč), nebyla by v takové situaci na Ústavním soudu osoba, která by o takové námitce mohla rozhodnout.
7. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl. Postupoval tak stejně, jako v případě stejných stěžovatelů učinil např. již usneseními sp. zn. I. ÚS 2906/23, II. ÚS 2905/23, III. ÚS 2873/23, I. ÚS 2626/23, IV. ÚS 2704/24 a dalšími.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2024
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka