Ústavní soud rozhodl dne 29. ledna 2015 soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci společné ústavní stížnosti stěžovatelů A) M. B. a B) S. B., oba zastoupeni JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem, AK se sídlem v [adresa] proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 10. 2013 č. j. 27 C 106/2013-66, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti ze dne 19. 8. 2014, doručené téhož dne Ústavnímu soudu, stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedený rozsudek pro uznání vydaný v řízení o určení vlastnického práva ve věci žalobce Hlavního města Prahy, se sídlem v [adresa] proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2. Stěžovatelé současně navrhli, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") odložil vykonatelnost ústavní stížností napadeného rozhodnutí "do doby projednání předmětné věci Ústavním soudem."
Z ústavní stížnosti a vyžádaných spisů Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 27 C 106/2013 a Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha sp. zn. V-40162/2014-101, Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. Dne 17. 10. 2013 rozsudkem pro uznání č. j. 27 C 106/2013-66 obvodní soud ve věci žalobce Hlavního města Prahy proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, o určení vlastnického práva, určil, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. X1, parc. č. X2, parc. č. X3, parc. č. X4 a parc. č. X5 v obci Praha a k. ú. [k.ú.] (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Proti rozsudku nebylo podáno odvolání a právní moci nabyl dne 4. 12. 2013. Stěžovatelé nebyli účastníky uvedeného civilního řízení a v ústavní stížnosti tvrdili, že byli "opomenutými účastníky řízení", neboť napadeným rozsudkem bylo určeno vlastnické právo k pozemku p. č. X4 - ostatní komunikace, jehož byli a jsou spoluvlastníky, a to každý z nich v poměru ideální 1/33. O rozsudku se dověděli od katastrálního úřadu dne 7. 7. resp. 9. 7. 2014, kdy převzali informaci o vyznačení plomby ze dne 27. 6. 2014. Dne 19. 8. 2014 rozhodnutím č. j. V-40162/2014-101/10, Katastrální úřad pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha, v řízení o povolení vkladu změny vlastnictví k nemovitostem P: X4 Ďáblice, P: X1 Ďáblice v katastrálním území [k.ú.], na základě rozsudku obvodního soudu o určení právního vztahu ze dne 17. 10. 2013 č. j. 27 C 106/2013-66, který nabyl právní moci dne 4. 12. 2013, rozhodl podle § 18 odst. 1 věty druhé zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) tak, že návrh na vklad se zamítá. Katastrální úřad zjistil, že navrhovaný vklad nenavazuje na dosavadní zápisy v katastru a uvedl, že po prošetření listin, které byly předloženy k zápisu do katastru nemovitostí, bylo zjištěno, že pozemek p. č. X4 v kat. území [k.ú.] je již ve vlastnictví Hlavního města Prahy, ale i dalších vlastníků - tudíž nenavazují na dosavadní zápis v katastru nemovitostí. Katastrální úřad účastníky řízení poučil, že proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu lze podal žalobu podle ustanovení občanského soudního řádu o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem k Městskému soudu v Praze, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí (§ 18 odst. 5 katastrálního zákona). Z vyžádaného spisu katastrálního úřadu neplyne, že by žaloba byla podána. Z veřejně dostupných údajů katastru nemovitostí platných k 20. 14. 2015 Ústavní soud zjistil, že oba stěžovatelé jsou i nadále v katastru nemovitostí pro obec Praha, k. ú. [k.ú.] na LV Y1 vedeni jako vlastníci, každý z nich k 1/33, pozemku parc. č. X4.
V ústavní stížnosti stěžovatelé tvrdili, že se brání neoprávněnému zásahu orgánů veřejné moci do svých ústavně zaručených základních práv. Uvedli, že nebyli účastníky soudního řízení, to však svým výsledkem zasáhlo do jejich vlastnických práv. Stěžovatelé tvrdili, že napadeným rozsudkem a postupem obvodního soudu byla porušena základní práva dle čl. 1 odst. 1 a čl. 4 Ústavy České republiky, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.
Další obsah ústavní stížnosti jakož i rozhodnutí jí napadeného blíže reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.
Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.
Jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je, že byla podána osobou k tomu oprávněnou. Podmínky aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti jsou dány ustanovením § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ústavní stížnost proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je oprávněna podat fyzická osoba, která byla účastníkem řízení vedoucího k vydání rozhodnutí.
V projednávaném případě je evidentní, že ústavní stížností napadený rozsudek obvodního soudu byl vydán v řízení, jehož stěžovatelé nebyli účastníky.
S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2015
Jan Musil v. r. soudce zpravodaj