UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost↪ 2× citováno

Spisová značka

III. ÚS 2790/25

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2025-09-30Zpravodaj: Zemanová DanielaTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2025:3.US.2790.25.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FO - nezletilýDotčený orgán: STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Plzeň-město POLICIE - KŘ policie Plzeňského kraje, Městské ředitelství Plzeň, 2. oddělení obecné kriminalityNapadený akt: rozhodnutí jinéPodání: 2025-09-23

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost proti usnesení o odložení trestní věci je předčasná, pokud stěžovatel před jejím podáním nevyužil podnět k výkonu dohledu, který představuje účinný prostředek ochrany jeho práv. Nesplnění této podmínky subsidiarity vede k odmítnutí stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, aniž se Ústavní soud zabývá její věcnou důvodností. Po vyřízení dohledu lze podat novou ústavní stížnost.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele nezletilého [nezletilý] (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Ing. Vladimírou Čapkovou, advokátkou, se sídlem [adresa] Plzeň, proti usnesení Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 29. července 2025, č. j. 1 ZT 404/2024-26, a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Městského ředitelství Plzeň, 2. oddělení obecné kriminality, ze dne 17. července 2025, č. j. KRPP-10451-89/TČ-2024-030572, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení s tím, že jím došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Napadenými rozhodnutími došlo k odložení trestní věci, v níž bylo prověřováno podezření, že stěžovatelův otec jej opakovaně sexuálně zneužil.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.

3. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Úkol chránit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům, neboť podle čl. 4 Ústavy České republiky jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku.

4. Z ústavní stížnosti (a ani z jejích příloh) nevyplývá, že by stěžovatel využil podnětu k výkonu dohledu. Ten je přitom v judikatuře Ústavního soudu ustáleně považován za účinný prostředek ochrany práv (viz zejména nález ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 1565/14). Teprve využije-li stěžovatel tohoto prostředku, který má stále k dispozici, bude splněna podmínka subsidiarity pro rozhodování Ústavního soudu (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). Je-li napadeno vyrozumění o vyřízení dohledu spolu s původním usnesením o odložení věci, může Ústavní soud zrušit i toto usnesení (bod 47 nálezu ze dne 26. 8. 2025, sp. zn. II. ÚS 424/25). Ústavní soud zdůrazňuje, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její předčasnost stěžovatele nepoškozuje a nebrání mu ve výkonu jeho ústavně zaručeného práva na přístup k soudu, neboť po vyřízení podnětu k výkonu dohledu bude mít stěžovatel možnost podat novou ústavní stížnost. Ústavní soud není oprávněn odmítnout případnou novou ústavní stížnost stěžovatele pro opožděnost, neboť to by s ohledem na toto rozhodnutí zakládalo odepření spravedlnosti. Pokud totiž nyní Ústavní soud deklaruje, že ústavní stížnost proti usnesení o odložení věci je předčasná, není oprávněn posléze říci, že pozdější ústavní stížnost je opožděná. To plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.

5. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2025

Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací