Ústavní soud rozhodl dne 29. dubna 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu K. B., nyní ve Věznici Rapotice, [PSČ obec] nad Oslavou, bez právního zastoupení, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
V návrhu, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 22. 1. 2014, navrhovatel požaduje, aby Ústavní soud prošetřil trestní stíhání stěžovatele a zrušil rozhodnutí Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 12. 2010 sp. zn. 4 T 165/2010 a všechna navazující rozhodnutí. Protože návrh nesplňoval náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyzval soudce zpravodaj stěžovatele k odstranění vad návrhu a jeho doplnění ve smyslu připojeného písemného poučení. K odstranění vad návrhu a jeho doplnění byla navrhovateli stanovena 30denní lhůta ode dne obdržení výzvy.
Výzva spolu s poučením byla navrhovateli zaslána na jím uvedenou adresu Věznice v Rapoticích, zásilku si navrhovatel dne 4. 2. 2014 převzal. Dne 12. 2. 2014 byla Ústavnímu soudu doručena odpověď stěžovatele, který trvá na podaném návrhu, aniž by jakkoliv doplnil své podání dle výzvy soudu. Stěžovatel zároveň žádá o prodloužení lhůty, neboť požádal Českou advokátní komoru o přidělení advokáta. Z tohoto důvodu byla stěžovateli zaslána výzva na doplnění ústavní stížnosti se lhůtou dalších 30 dnů, kterou si převzal dne 21. 3. 2014. Dne 21. 3. 2014 bylo Ústavnímu soudu doručeno sdělení stěžovatele, že má zato, že již učinil vše nezbytné k projednání návrhu a sdělil dále informaci o tom, že přidělený advokát považuje podání ústavní stížnosti za zbytečné.
Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí Okresního soudu v Tachově, jež stěžovatel ve své ústavní stížnosti zmiňuje, které však Ústavnímu soudu nepředložil, nabylo právní moci dne 16. 12. 2010. Pokud stěžovatel napadá toto rozhodnutí, je třeba konstatovat, že při podání ústavní stížnosti nebyla dodržena lhůta 2 měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (viz § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel nezmínil v žádostech o prodloužení lhůty ani jméno advokáta, který mu byl ze strany České advokátní komory přidělen. Z uvedeného je zřejmé, že nesplnil základní podmínky pro podání ústavní stížnosti a své návrhy nijak nedoplnil v prodloužených lhůtách. Ústavní soud proto návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2014 Jan Musil v. r. soudce zpravodaj