III. ÚS 287/96

Odůvodnění

dostatečně a zřetelně vyložil; ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu, jímž se domovní prohlídka nařizuje, nelze však rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím - a v čem - pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněny; rozumí se přitom samo sebou, že také ten, proti němuž vydaný příkaz směřuje, případně policejní orgán, který jej má provést, musí v něm být označen tak, aby o jeho totožnosti nemohly vzniknout nejmenší pochybnosti.

Rozhoduje-li obecný soud o příkazu k provedení domovní prohlídky k návrhu státního zastupitelství, který se z hlediska dříve naznačených postulátů jeví jako neúplný či nedostatečný, je na tomto soudu, aby státní zastupitelství vedl k odstranění vad návrhu (ať formálních, ať věcných) případně k podání takových informací, které z hlediska již vyložených zásad se jeví jako nezbytné; pouhé tvrzení státního zastupitelství, že provedení domovní prohlídky je důvodné či naléhavé, samo o sobě nemůže být podkladem (nadto výlučným) pro kladné rozhodnutí obecného soudu (soudce).

Promítnou-li se vyložené zásady na příkazy k provedení domovní prohlídky v bytě (a jiných místnostech) stěžovatelů vydané obecným soudem dne 23. srpna 1996 (pod sp. zn. Nt 407 až 409/96), je očividné, že jim tyto příkazy nevyhovují; nejen že stran prvého stěžovatele vydaný příkaz trpí nesprávností ve vyznačení jeho jména (při absenci bližších osobních dat), že všechny tři příkazy jsou blanketní pokud jde o policejní orgán, který měl domovní prohlídku provést, ale že ani jeden z nich není dostatečně odůvodněn, byť, jak na důvodnost podezření ze spáchání trestného činu porušování předpisů o nálepkách k označení zboží (§ 148 odst. 1 tr. z.) a dalších, tak na důvodnost samotné domovní prohlídky u stěžovatelů lze zpětně - ex post - podle dosaženého výsledku usoudit; avšak ani tento úspěšný výsledek domovní prohlídky (nález nekolkovaných cigaret) nemůže konvalidovat vady obecným soudem vydaných příkazů, jak tyto byly Ústavním soudem zjištěny, včetně absence podpisu soudce, jehož jménem byl příkaz k domovní prohlídce obecným soudem vydán; takto totiž mohou vzniknout v podstatě důvodné pochybnosti, zda vůbec jde o soudcovské rozhodnutí, a to tím spíše, jestliže porovnáním jednotlivých příkazů vydaných v této trestní věci (proti dalším obviněným) zcela nepochybně vyplývá, že jde o zřejmě předem připravené formulářové předtisky, nadto zcela nedostatečně vyplněné a bez soudcovy aprobace, což již samo o sobě svědčí o stupni pozornosti, kterou posuzované věci obecný soud věnoval.

Vývody obecného soudu poukazující na "neodkladnost úkonu a jeho operativnost", pokud by měly být podkladem pro zamítavý výrok Ústavního soudu, nemohou obstát, a to již proto, že procesní čistota v celém řízení a zejména nejen ústavní, ale i zákonné kautely dané pro vyhledávání a provádění důkazů, jsou základními předpoklady řádného výkonu spravedlnosti (stanoveného postupu ve smyslu čl. 36 Listiny) tak, jak jej má na mysli demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.). Proto také postup kteréhokoli orgánu činného v trestním řízení vybočující z rámce procesních předpisů je nejen v rozporu s ústavností státu, ale ve svých důsledcích znehodnocuje i samotný účel řízení (§ 1 odst. 1 tr. ř.), což ve vztahu k soudnímu (soudcovskému) rozhodování sluší pokládat za pochybení zvlášť výrazné (čl. 95 odst. 1 al. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.).

Pro takto vyložené důvody proto nezbylo než v rozsahu zřejmém ze znělky tohoto nálezu rozhodnout zrušujícím výrokem [§ 82 odst. 1, 3 písm. a) zákona].

Co do samotného výkonu domovní prohlídky vzal Ústavní soud na vědomí výsledky inspekce, jak tyto se podávají z vyžádané zprávy Policie ČR (ad a, c); inspekčními orgány zjištěná pochybení jednotlivých policistů zúčastněných na výkonu domovní prohlídky provedené v bytě (a jiných prostorách) stěžovatelů mají za nastalé situace znaky jiného zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv stěžovatelů; způsob, jakým bylo se zadrženými stěžovateli (§ 76 odst. 1 tr. ř.) zacházeno (nadměrné a z převážné míry zřejmě i zbytečné poutání, zejména žen, odepření stravy apod.), má očividně znaky ponižujícího zacházení (čl. 7 odst. 2 Listiny), zejména jestliže stěžovatelům, kteří - jak se Ústavní soud za ústního jednání sám přesvědčil - z českého jazyka ovládají jen chabé základy běžné (a spíše obchodní) konverzace - nebyla ani dána příležitost uplatnit ústavně zaručené právo na tlumočníka (čl. 37 odst. 4 Listiny). Přesto však není ani v pravomoci ani v možnostech Ústavního soudu, aby stav vyvolaný protizákonným a protiústavním zásahem orgánů v trestním řízení činných reparoval; domovní prohlídka sama o sobě, byť provedená za okolností a způsobem, jak v této věci byly zjištěny, má charakter jednorázového zásahu, který již v době zahájení řízení o ústavní stížnosti skončil, a jehož důsledky přetrvávají toliko v procesní oblasti následného řízení, resp. řízení, jehož je součástí; obnovení statu quo ante, stejně jako zákaz pokračování v porušování práva (svobody) adresovaný kterémukoli orgánu veřejné moci, jsou proto již pojmově vyloučeny [§ 82 odst. 3 písm. b) zákona]. Bude proto na těchto orgánech samotných a především na obecných soudech, aby v dalším řízení, a zejména pak v konečné fázi svého rozhodování k vadám Ústavním soudem zjištěným, případně i k dalším s nimi souvisejícím, přihlédly a ve vlastním rozhodnutí je zhodnotily [§§ 89 odst. 3, 120 odst. 1 písm. d), 125, 138, 188 písm. d) tr. ř.].

Posléze vyslovený závěr současně zdůvodňuje zamítavý výrok stran návrhového žádání sub. 3 ústavní stížnosti. Z důvodů takto vyložených bylo proto o ústavní stížnosti stěžovatelů rozhodnuto, jak z výroku tohoto nálezu je zřejmé.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).

V Brně dne 22. 5. 1997