Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky G. M., zastoupené JUDr. Kateřinou Dlouhou, advokátkou, sídlem [adresa] Praha 5 - Smíchov, proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 138/2026-306 ze dne 18. června 2026 ve znění usnesení téhož soudu č. j. 70 Co 138/2026-313 ze dne 13. července 2026 a výroku III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 0 P 61/2023-250 ze dne 17. prosince 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a P. M. a nezletilého [nezletilý], jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka (matka) se ústavní stížností podanou 25. září 2026 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu domáhá zrušení v záhlaví označených částí tam uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
2. Namítá, že obecné soudy nerozhodly o výživném na nezletilého účastníka (syn) za období od 1. října 2025 do právní moci v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze. Současně informuje Ústavní soud, že dne 5. srpna 2026 podala městskému soudu návrh podle § 166 občanského soudního řádu na doplnění uvedeného rozsudku o výrok týkající se výživného, které v období od října 2025 hradila podle předchozího rozhodnutí upravujícího výživné na syna k rukám prvního vedlejšího účastníka (otec) a které považuje za nespotřebované výživné a navrhovala tak jeho vrácení. Sdělila, že městský soud o návrhu doposud nerozhodl a že výsledek řízení o návrhu na doplnění rozsudku městského soudu Ústavnímu soudu bezodkladně sdělí.
3. Ústavní soud dříve, než přistoupí k věcnému, případně quasivěcnému přezkumu ústavní stížností napadených rozhodnutí či jejich napadených částí, zkoumá, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není a že je ústavní stížnost nepřípustná.
4. Podstatou ústavní stížnosti je totiž její subsidiarita. Subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.
5. Je zřejmé, že pokud městský soud vyhoví návrhu stěžovatelky na doplnění rozsudku, což Ústavní soud nijak nepředjímá, bude napraven stav, který stěžovatelka považuje za neústavní. Ústavní stížnost je tedy předčasná.
6. Ústavní soud tak soudkyní zpravodajkou z uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako nepřípustný návrh [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], neboť stěžovatelka doposud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje.
7. Ústavní soud pro úplnost dodává, že pokud nyní Ústavní soud odmítá ústavní stížnost jako předčasnou, a z toho důvodu nepřípustnou, nemůže ji v budoucnu odmítnout jako opožděnou, podá-li ji stěžovatelka v zákonné dvouměsíční lhůtě poté, co případně neuspěje se svým návrhem na doplnění rozsudku městského soudu. Je současně vhodné, aby stěžovatelka v případné budoucí stížnosti na nyní vydané usnesení upozornila.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 30. září 2026
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka