Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele L. V., zastoupeného Mgr. Tomášem Kotrysem, advokátem se sídlem v [adresa] proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne 16. července 2015 č. j. ZN 1429/2015-14, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel dne 25. září 2015 návrh ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Prostějově.
2. Ústavní soud připomíná, že pojmovým a zákonným znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.
3. Stěžovatel ústavní stížností napadá rozhodnutí dozorujícího státního zástupce o stížnosti proti usnesení policejního orgánu, jímž byla odložena trestní věc, iniciovaná stěžovatelem jakožto poškozeným. Ústavní soud však zastává názor, že pro přípustnost takové ústavní stížnosti je nezbytné, aby stěžovatel vyčerpal rovněž účinné procesní prostředky existující uvnitř soustavy státních zastupitelství. Podrobně byl tento závěr rozveden v nálezu sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015, na jehož odůvodnění lze zcela odkázat. Na tomto místě lze pouze stručně zopakovat, že žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství je obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, a jako takovou je ji nutno vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Z důvodů rozvedených podrobně v nálezu tak Ústavní soud považuje ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím a postupu policejních orgánů a státních zastupitelství, které budou namítat, že vyšetřování bylo nedostatečné, tam kde nebyla podána žádost o dohled nejbližšímu vyššímu státnímu zastupitelství, za nepřípustné pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
4. Z toho důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout pro nepřípustnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. října 2015
Jan Filip v. r. soudce Ústavního soudu