Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky FD SPORT s. r. o., sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., advokátem, sídlem [adresa] Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2024, č. j. 74 Co 44/2024-409, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2024, č. j. 44 C 52/2020-379, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti IT STUDIO s. r. o., sídlem [adresa] Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení
1. Městský soud v Brně ("městský soud") napadeným rozhodnutím zamítl návrh stěžovatelky na úplné osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a současně jí odejmul dosavadní osvobození od soudních poplatků ve výši 50 % (výrok II.).
2. K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval Krajský soud v Brně ("krajský soud"), který rovněž napadeným rozhodnutím usnesení městského soudu potvrdil. Konstatoval, že "s ohledem na zjištěnou ekonomickou situaci žalobce je zcela nepochybné, že odejmutí osvobození od soudních poplatků v daném konkrétním případě nevede ke znemožnění či bránění uplatňování práva žalobce u soudu pro jeho nepříznivou majetkovou situaci."
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka s těmito závěry obecných soudů nesouhlasí a dovolává se porušení svých základních práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny.
4. Stěžovatelka uvádí obdobné námitky, které uplatnila již v průběhu předchozího řízení, tj. v jí podaném odvolání. Opětovně tudíž namítá, že její ekonomická situace je nadále natolik špatná, že neumožňuje úhradu soudního poplatku. Napadená rozhodnutí považuje za svévolná. Stěžovatelka navrhuje odložení jejich vykonatelnosti.
Splnění podmínek řízení
5. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
Vlastní posouzení
6. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky a obsah napadených rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Ústavní soud vychází ustáleně z přesvědčení, že rozhodování o osvobození od soudních poplatků je zásadně doménou obecných soudů, přičemž s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů Ústavnímu soudu v zásadě nepřísluší v tomto ohledu přehodnocovat jejich závěry. Ústavní soud otevřel tuto problematiku věcnému posouzení pouze výjimečně, a to v případech týkajících se velmi specifických otázek nebo v případech, v nichž došlo ke svévolnému výkladu a použití příslušných zákonných ustanovení ze strany obecných soudů. Taková svévolná aplikace může spočívat například v nerespektování kogentní normy či v jejím výkladu v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, případně v absenci řádného odůvodnění, ze kterého by bylo zřejmé, jaká kritéria a hlediska pokládal soud za rozhodující (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 427/15 ze dne 24. 11. 2015). Nic takového však Ústavní soud v posuzované věci nezjistil. Odlišný názor stěžovatelky na tomto závěru nemůže ničeho změnit.
8. Pro Ústavní soud je podstatné, že krajský i městský soud dostatečným způsobem vysvětlily, z jakých konkrétních důvodů dospěly k závěru, že u stěžovatelky nebyly splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, resp. odůvodnily, proč u ní v souladu s § 138 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád přistoupily k odejmutí dosavadního osvobození od soudních poplatků ve výši 50 %. Ústavní soud jejich závěry na rozdíl od stěžovatelky nepovažuje za nepřezkoumatelné, ale hodnotí je naopak jako podložené a celkově udržitelné (ke konkrétním důvodům srov. zejména body 18, 26 a 28 usnesení krajského soudu).
9. Ústavní soud uzavírá, že na závěrech krajského a městského soudu nespatřuje cokoliv, co by stěžovatelčinu věc posunulo do ústavněprávní roviny, a že při rozhodování obecných soudů neshledal pochybení, které by bylo možné vyhodnotit jako zásah do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, a mohlo by tak být důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu.
Závěr
10. Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
11. O návrhu na odklad vykonatelnosti Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť ústavní stížnost posoudil v nejkratší možné době.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu