Ústavní soud rozhodl dne 1. prosince 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Mgr. V. B., zastoupeného JUDr. Ladislavem Novotným, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 17. září 2009 č. j. 14 To 183/2009-365 a rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 2. dubna 2009 č. j. 13 T 63/2007-336, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů (vydaných v jeho trestní věci) s tvrzením, že jimi byl dotčen v ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces, zakotveném v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Namítané porušení tohoto práva navrhovatel spatřoval v nevyhovění jeho důkaznímu návrhu konfrontací svědkyně E. S., čímž se obecné soudy měly dostat do rozporu s požadavky vyloženými v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 733/01. Následkem toho má dle přesvědčení stěžovatele tento důkazní návrh povahu opomenutého důkazu ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Uvedené stěžovatel kvalifikuje jako ústavně nepřípustný zásah do svých shora označených ústavních práv, pro jehož odstranění navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. O opomenutý důkaz se v daném případě nejedná, přičemž poukaz na nález sp. zn. I. ÚS 733/01 je takto zcela nepřiléhavý. Odvolací soud dostatečně vyložil, proč předmětnému důkaznímu návrhu nevyhověl (s. 4, 5 usnesení), když dovodil jeho nadbytečnost a tento svůj postoj řádně a logickým způsobem odůvodnil. Pod aspektem ústavně zaručených kautel jej podložil akceptovatelným argumentem, dle něhož za nastoleného důkazního stavu tvrzení, k jehož vyvrácení byl tento důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 733/01, III. ÚS 569/03, IV. ÚS 570/03, II. ÚS 418/03). Nezbývá tak, při vědomí a respektování skutečnosti, že Ústavní soud coby soudní orgán ochrany ústavnosti není další odvolací instancí v systému obecných soudů [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, čl. 81, čl. 90, čl. 91 Ústavy ČR], než poukázat na to, že úvahy odvolacího soudu se zakládají na racionální argumentaci a jsou, obdobně jako souvztažné kontextuální hodnocení celkové důkazní situace, reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování vyjádřené v čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR. Vycházeje z tohoto posouzení stížnostní námitky navrhovatele, Ústavní soud ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2009
Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu