Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 8. ledna 2008 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele R. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Hruškou, advokátem se sídlem v [adresa] proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. července 2007 č. j. 8 Afs 21/2007-60, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí s tím, že se rozsudkem Nejvyššího správního soudu cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1, 2, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že se jmenovaný soud nevypořádal se všemi námitkami uplatněnými v kasační stížnosti na postup a rozhodnutí příslušného Městského soudu v Praze, ale ztotožnil se s napadenými rozsudky s tím, že označené výměry daně jsou platné a že dodatečné vyměření daňové povinnosti podle pomůcek bylo provedeno v souladu se zákonem. Sám však vyslovil přesvědčení, že uvedené daňové výměry platné nejsou a kasační soud při svém rozhodování v předmětné věci použil ústavně nepřípustný restriktivní výklad. Vzhledem k tomu, že tyto námitky měl proti všem rozsudkům Městského soudu v Praze, které Nejvyšší správní soud spojil ke společnému projednání, a také proti rozhodnutím Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu a platebním výměrům Finančního úřadu pro Prahu 10, navrhl, aby Ústavní soud zrušil nejen stížností napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu a rozsudky, které byly společně přezkoumány, ale také všechna citovaná rozhodnutí finančních orgánů.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu rozsudku ze dne 31. 7. 2007 č. j. 8 Afs 21/2007-60, kterým Nejvyšší správní soud po přezkoumání všech uplatněných námitek zamítl kasační stížnost žalobce proti označeným rozsudkům Městského soudu v Praze, spojeným ke společnému projednání a rozhodnutí, zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. V odůvodnění rozhodnutí pak, za použití a výkladu příslušných ustanovení zák. č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, i zák. č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s poukazem na svou judikaturu a judikaturu Ústavního soudu, se Nejvyšší správní soud s těmito námitkami plně vypořádal a na toto odůvodnění proto lze v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl návrh směřující proti označenému rozsudku Nejvyššího správního soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Pokud jde o ústavní stížnost napadající v podání citovaná rozhodnutí Městského soudu v Praze a příslušných finančních orgánů, jde o stížnost nepřípustnou, která nesměřuje proti poslednímu procesnímu prostředku, jenž zákon k ochraně tvrzených práv stěžovateli poskytuje a který také stěžovatel podanou kasační stížností využil [§ 43 odst. 2 písm. a), § 72 odst. 3 a 6, § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2008
Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu