III. ÚS 2978/24

Odůvodnění

1. Tzv. blanketní ústavní stížností ze dne 30. 10. 2024 [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] stěžovatel napadl v záhlaví označené soudní rozhodnutí. 2. V dopise doručeném Ústavnímu soudu dne 19. 11. 2024 stěžovatel (mj.) vznesl námitku podjatosti soudkyně Daniely Zemanové, kterou odůvodnil tím, že jmenovaná jako soudkyně Nejvyššího správního soudu nesplnila svoji oznamovací povinnost podle trestního řádu, ačkoliv musela mít povědomí o trestné činnosti odsouzených P. K. a obchodní korporace Motoristická pojišťovna, družstvo. Uvedenou skutečnost stěžovatel vyvozuje z toho, že Nejvyšší správní soud byl seznámen s tím, že P. K. "vinklaří", když zastupuje osoby podezřelé a obviněné ze spáchání přestupků ve správním přestupkovém řízení. Nesplnění oznamovací povinnosti soudci Nejvyššího správního soudu mělo podle stěžovatele dopad na veřejnou morálku, obecné právní povědomí, nárůst "marastu" ve společnosti a na frustraci úředníků správních orgánů a soudců správních soudů. Nyní může jmenovaná soudkyně trestnou činnost bagatelizovat, a nevědomky tak mít zájem na tom, aby jeho právní názor, že trestná činnost uvedených subjektů by mohla být kvalifikována přísněji, nebyl přijat s odůvodněním, že nebyl poškozený.

3. Ve vyjádření ze dne 27. 11. 2024 soudkyně Daniela Zemanová sdělila, že se vytýkaného jednání nedopustila a že o trestním řízení vedeném proti uvedeným osobám nemá žádné informace. Má za to, že není naplněn žádný z důvodů uvedených v § 36 zákona o Ústavním soudu pro vyloučení její osoby z projednání a rozhodování o ústavní stížnosti.

4. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 téhož zákona je též soudce vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Podle § 38 odst. 1 věty druhé téhož zákona rozhoduje o vyloučení soudce jiný senát určený rozvrhem práce.

5. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")]. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práv na soudní ochranu a na spravedlivý proces, která jsou zakotvena v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v dané věci a objektivní kritérium o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.

6. Podmínka § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zakládá vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci nikoli pouze pro jeho skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy, jestliže "lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti". Nejde tudíž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí nebo necítí být podjatý, anebo hodnocení osobního vztahu k věci a k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti věci - lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být [viz nález ze dne 27. 11. 1996 sp. zn. I. ÚS 167/94 (N 127/6 SbNU 429)].

7. Námitka podjatosti vychází z toho, že soudkyně Daniela Zemanová, ač věděla o trestné činnosti výše uvedených subjektů, nesplnila svou oznamovací povinnost. Stěžovatel však tvrzení o porušení oznamovací povinnosti nijak nedoložil, a nedoložil dokonce ani to, že by jmenovaná soudkyně o zmíněném "vinklaření" věděla. Jde tudíž toliko o nepodloženou spekulaci, která podle vyjádření soudkyně Daniely Zemanové neodpovídá skutečnosti, a která tak není s to vyvolat pochybnosti o její nepodjatosti ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

8. S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že v dané věci není dán důvod podle § 36 zákona o Ústavním soudu pro vyloučení soudkyně Daniely Zemanové projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2978/24.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2024

Jan Svatoň v. r. předseda senátu

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 30. 10. 2024 ústavní stížnost stěžovatele proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí.

2. Usnesením ze dne 13. 11. 2024 sp. zn. III. ÚS 2978/24 Ústavní soud rozhodl o tom, že soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová není vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2978/24. Toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 18. 11. 2024.

3. Usnesením ze dne 3. 12. 2024 sp. zn. III. ÚS 2978/24 Ústavní soud rozhodl o tom, že soudkyně Daniela Zemanová není vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2978/24. Toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 11. 12. 2024.

4. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu.

5. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelovo podání trpí vadami. Podání nesplňuje obsahové náležitosti podle § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť neobsahuje konkrétní důvody, pro něž se stěžovatel domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Podle uvedeného ustanovení je třeba pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti, popř. označit důkazy, jichž se stěžovatel dovolává, tedy předestřít konkrétní argumentaci, v čem stěžovatel spatřuje zásah do ústavně zaručených práv či svobod. Stěžovatel podal tzv. blanketní ústavní stížnost, která je považována za vadné podání (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3012/20 ze dne 27. 1. 2021 či usnesení sp. zn. I. ÚS 918/20 ze dne 7. 5. 2020). Stěžovatel nepředložil žádnou ústavně právní argumentaci a ani nevylíčil skutkový stav věci.

6. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se totéž poučení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.

7. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s blanketními, a tedy vadnými ústavními stížnostmi. Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně náležitě upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu. Stěžovatel byl poučen o těchto náležitostech ústavní stížnosti např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1810/18, III. ÚS 532/20 či IV. ÚS 3497/20. Navzdory uvedenému, a přestože je sám advokátem, a tedy právním profesionálem, nadále volí postup, jenž nesplňuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byl Ústavním soudem mnohokrát poučen. Skutečnost, že si je vad ústavní stížnosti vědom, stvrzuje ve své ústavní stížnosti a jejím doplnění sdělením, že ústavní stížnost doplní ve lhůtě 3 dnů.

8. Soudkyně zpravodajka proto za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítla, stejně jako v mnoha dalších věcech stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2714/23 ze dne 19. 10. 2023, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2183/23 ze dne 22. 8. 2023; usnesení sp. zn. I. ÚS 98/23 ze dne 18. 1. 2023; usnesení sp. zn. IV. ÚS 3507/22 ze dne 6. 1. 2023; usnesení sp. zn. IV. ÚS 3288/22 ze dne 5. 12. 2022; usnesení sp. zn. II. ÚS 3099/22 ze dne 22. 11. 2022; usnesení sp. zn. IV. ÚS 3180/21 ze dne 8. 12. 2021; usnesení sp. zn. I. ÚS 3000/21 ze dne 6. 12. 2021 a mnoho dalších).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2024

Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka

Odůvodnění

1. Tzv. blanketní ústavní stížností ze dne 30. 10. 2024 [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] stěžovatel napadl v záhlaví označené soudní rozhodnutí. 2. V dopise doručeném Ústavnímu soudu dne 8. 11. 2024 stěžovatel vznesl námitku podjatosti soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové, kterou odůvodnil tím, že zpochybňuje ústavnost a zákonnost řízení o jejím jmenování soudkyní Ústavního soudu, aktuálně v řízení o kasační stížnosti, které je vedeno před Nejvyšším správním soudem. To podle stěžovatele může vyvolat u jmenované nevoli vůči jeho osobě, aniž by si to uvědomovala, což se pak může projevit v přístupu k jeho právním názorům i k němu samému. V zájmu objektivity bude naplněn princip "férovosti řízení", projedná-li věc jiný soudce, s nímž není v konfliktu. 3. Ve vyjádření ze dne 11. 11. 2024 soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová sdělila, že se necítí být podjatá. K tomu uvedla, že posuzovaná věc nesouvisí s její osobou, a netýká se ani řízení zahájeného stěžovatelem v souvislosti s jejím jmenováním soudkyní Ústavního soudu.

4. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 téhož zákona je též soudce vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Podle § 38 odst. 1 věty druhé téhož zákona rozhoduje o vyloučení soudce jiný senát určený rozvrhem práce.

5. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")]. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práv na soudní ochranu a na spravedlivý proces, která jsou zakotvena v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v dané věci a objektivní kritérium o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.

6. Podmínka § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zakládá vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci nikoli pouze pro jeho skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy, jestliže "lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti". Nejde tudíž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí nebo necítí být podjatý, anebo hodnocení osobního vztahu k věci a k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti věci - lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být [viz nález ze dne 27. 11. 1996 sp. zn. I. ÚS 167/94 (N 127/6 SbNU 429)].

7. Stěžovatel má za to, že skutečnost, že vede řízení, v němž zpochybnil ústavnost a zákonnost řízení o jmenování Lucie Dolanské Bányaiové soudkyní Ústavního soudu, by mohla vyvolávat určitou předpojatost jmenované vůči jeho osobě. Ústavní soud však tento názor nesdílí, resp. nemá za to, že by z uvedeného důvodu mezi ním a soudkyní Lucií Dolanskou Bányaiovou existoval vztah (natož pak konflikt), který by s ohledem na svou povahu (intenzitu) mohl vyvolávat reálné pochybnosti o její nepodjatosti ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

8. S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že v dané věci není dán důvod podle § 36 zákona o Ústavním soudu pro vyloučení soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2978/24.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2024

Jan Svatoň v. r. předseda senátu