Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti prap. P. J., zastoupeného Mgr. Šárkou Svobodovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. června 2014 č. j. 10 To 102/2014-109 a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 24. února 2014 č. j. 10 T 139/2013-79, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel dne 11. září 2014 návrh ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.
2. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti sám uvádí, že z důvodů procesní opatrnosti podal spolu s ní i dovolání. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je však její subsidiarita, která se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není příslušný žádný jiný orgán a jakékoliv "dvojkolejné" rozhodování je tedy z podstaty institutu ústavní stížnosti vyloučeno.
3. Pokud stěžovatel využil svého práva podat mimořádný opravný prostředek, je nezbytné jím podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Uvedený závěr platí tím spíše v situaci, kdy stěžovatel namítá, že obecnými soudy nebyly dodrženy závazné závěry judikatury soudu dovolacího. Nelze tedy než dovodit, že stěžovatelova ústavní stížnost byla podána předčasně; jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. 4. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2014
Jan Filip v. r. soudce Ústavního soudu