Odůvodnění
Návrhem, předaným k doručení Ústavnímu soudu dne l. července 1998, se stěžovatelé domáhali přezkoumání postupu řízení před obecnými soudy a zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. března 1998, sp. zn. 18 Co 47/97, spolu s rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. října 1996, sp. zn. 4 C 132/96. Uvedli, že se cítí dotčeni na právech, zaručených v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, v čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když soudy, aniž by provedly relevantní důkazy, setrvaly na stanovisku, že nárok stěžovatelů je promlčený a na základě toho pak byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Podle jejich přesvědčení soudy nesprávně hodnotily otázku promlčení nároku na vydání toho, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením, získaným plněním z právního důvodu, který odpadl, když subjektivní promlčecí doba začíná běžet ode dne, kdy se oprávněný dozví o skutkových okolnostech a o tom, kdo obohacení získal. Vyslovili přesvědčení, podle něhož právní důvod plnění odpadl ukončením funkce národního správce, tj. dopisem, zaslaným žalobcům dne 9. března 1995, kterým finanční referát O.Ú., sdělil pominutí důvodů pro výkon funkcí národního správce. Objektivně se pak mohli stěžovatelé dozvědět o této skutečnosti až doručením výzvy ČR O.Ú., k vyklizení nemovitostí. Odvolací soud pak neprojednal věc v mezích, ve kterých se stěžovatelé domáhali přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně, a to zejména s ohledem na druhé doplnění odvolání, učiněné stěžovateli dne 17. února 1998.
III. ÚS 302/98-13 Podle § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní soud však není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 ústavního zákona), proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Z obsahu spisu Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 4 C 132/96 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 18 Co 47/97-69, ze dne 30. března 1998, nebyl shledán zásah do práv stěžovatelů, jichž se v návrhu dovolávají. Pokud jde o zjištění promlčení, odvolací soud se stejně jako soud I. stupně se vznesenou námitkou promlčení a tvrzením stěžovatelů vypořádal, odůvodnění rozsudku krajského soudu je přiléhavé a vyčerpávající, a proto Ústavní soud na ně odkazuje.
S ohledem na uvedené byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 3. listopadu 1998 JUDr. Vladimír Jurka předseda III. senátu Ústavního soudu
2