Odůvodnění
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., se navrhovatelka domáhala přezkoumání postupu soudů, u nichž uplatnila nárok na vydání nemovitostí v souladu se zákonem č. 87/1991 Sb. Uvedla, že podle jejího přesvědčení tyto soudy porušily práva, zakotvená v čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod, když shodně odmítly vznášené nároky a konstatovaly, že důvodem přechodu označených nemovitostí na stát nebyla politická perzekuce a nedošlo k němu postupem, porušujícím obecně uznávaná lidská práva a svobody. Navrhla, aby Ústavní soud rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 68/97-46, ze dne 25. dubna 1997, a Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 16 C 261/95, ze dne 7. října 1996, zrušil a před tímto rozhodnutím vydal předběžné opatření, jímž by bylo zamezeno až do vyhlášení nálezu jakémukoliv disponování nemovitostmi současným držitelem. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.
111. ÚS 304/97-11 Z obsahu spisů Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. E 708/80 a 16 C 261/95, jeho rozsudku č. j. 16 C 261/95-24, ze dne 7. října 1996, a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 68/97-46, ze dne 25. dubna 1997, nebylo shledáno, že by se obecné soudy ve věci tvrzeného restitučního nároku stěžovatelky dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, když po provedeném řízení a hodnocení důkazů jejímu návrhu nevyhověly. Soudy se vypořádaly s námitkami navrhovatelky, které se týkaly použití § 6 odst. 1 písm. c) zák. č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a postupu při prodeji předmětných nemovitostí podle § 82 odst. 2 zák. č. 95/1963 Sb. Také provedené důkazy v souladu s § 132 obč. soudního řádu hodnotily a svá rozhodnutí pak vyčerpávajícím způsobem odůvodnily. Pro výše uvedené byla stížnost navrhovatelky shledána zjevně neopodstatněnou a ústavní soud o ni rozhodl tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. c) zák, č. 182/1993 Sb.]. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 4. února 1998
JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj
2