Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatele A. G., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2022 č. j. 19 Co 277/2022-370, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 11. 2022, označeným jako ústavní stížnost, stěžovatel napadl shora uvedené soudní rozhodnutí, přičemž požádal o přidělení advokáta (který by ho v řízení o ústavní stížnosti zastupoval).
2. Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel se na Ústavní soud obrátil opakovaně, přestože byl podrobně (sp. zn. II. ÚS 799/22 nebo naposledy ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1475/22) Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje. Kromě absence obligatorního právního zastoupení je totiž podaný návrh zcela nesrozumitelný a není zřejmé, proti čemu vlastně směřuje a čeho se jím stěžovatel domáhá.
3. K podání stěžovatel přiložil v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), kterým ve věci o zaplacení 600 EUR potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 29. 6. 2022 č. j. 55 C 169/2020-350 a stěžovateli uložil zaplatit žalovanému P. Ž. na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4 428,60 Kč (ze dne 12. 1. 2022č. j. 19 Co 304/2021-303), a to k rukám státu, na účet obvodního soudu, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Městský soud poukázal na odůvodnění rozsudku ve věci samé ze dne 12. 1. 2022 č. j. 19 Co 304/2021-303, kde v bodě 25 se již vypořádal s námitkou stěžovatele ohledně naplnění zákonem stanovené podmínky pro ustanovení opatrovníka ve smyslu § 29 odst. 3 občanského soudního řádu. Městský soud potvrdil závěry obvodního soudu o správnosti ustanovení opatrovníka za podmínek dle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu, ale i to, že důvody jeho ustanovení nepominuly a že tento procesní postup není v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Připomenul, že stěžovatel jako žalobce je srozuměn už při podání žaloby, že v případě neúspěchu ve věci ponese náklady protistrany.
4. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, stalo-li se tak v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
5. Za dané situace, kdy stěžovatel ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2022
Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj