Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti V. T., zastoupeného Mgr. Michalem Čerňanským, advokátem, sídlem [adresa] Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 172/2016-748 ze dne 26. července 2017, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jeho práv garantovaných čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, napadeným usnesením byl zamítnut stěžovatelův návrh na opravu rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 172/2016-443 ze dne 19. 5. 2016, neboť se stěžovatel předmětným návrhem ve skutečnosti nedomáhal opravy zjevné nesprávnosti, ale změny hodnotícího úsudku soudu. Svůj návrh totiž stěžovatel odůvodňoval tím, že soud při určení výše výživného vzal nesprávně namísto jeho čistého příjmu v úvahu podnikatelský obrat.
3. Proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 172/2016-443 ze dne 19. 5. 2016 podal stěžovatel také ústavní stížnost, která byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2778/16 ze dne 15. 11. 2016.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti obšírně argumentuje, proč je rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 172/2016-443 chybný. Má za to, že ve skutečnosti jde pouze o chybu v psaní a počtech, která je napravitelná postupem dle § 164 občanského soudního řádu.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 7. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
8. Dle názoru Ústavního soudu je zřejmé, že užití hrubého příjmu nebylo písařskou či početní chybou, nýbrž bylo dáno právním názorem městského soudu. Domníval-li se stěžovatel, že rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 172/2016-443 ze dne 19. 5. 2016 došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, mohl proti němu podat ústavní stížnost, což také učinil, přičemž Ústavní soud se touto stížností (kvazi)meritorně zabýval. Nelze se nicméně opakovaně domáhat přezkumu předmětného rozhodnutí procesními prostředky, které k němu zcela zjevně neslouží.
9. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2017
Josef Fiala v. r. předseda senátu