III. ÚS 3103/14

Odůvodnění

I. V ústavní stížnosti ze dne 22. 9. 2014, doručené Ústavnímu soudu dne 23. 9. 2014, se J. K. (dále jen "žalobkyně" případně "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané v řízení o kasační stížnosti ve věci správního přezkumu rozhodnutí o umístění stavby. II. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Dne 1. 3. 2012 rozhodnutím č. j. MMHK/194366/2011 Magistrát města Hradec Králové (dále jen "stavební úřad") na základě žádosti Mgr. D. H. (dříve Kalcsové) rozhodl o umístění stavby "Rodinný dům, zpevněné plochy, přípojka elektro, kanalizační přípojka, vodovodní přípojka, plynovodní přípojka, dešťová kanalizace, akumulační jímka" na pozemcích parc. č. X1, X2 a X3 v kat. území [k.ú.]. Současně stanovil podmínky pro umístění stavby a projektovou přípravu stavby a rozhodl o námitkách žalobkyně J. K.. Dne 20. 6. 2012 rozhodnutím sp. zn. 6718/UP/2012/Kd Krajský úřad Královéhradeckého kraje (dále jen "žalovaný") zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 1. 3. 2012 č. j. MMHK/194366/2011, a toto rozhodnutí potvrdil. Dne 21. 1. 2014 rozsudkem č. j. 30 A 86/2012-131 Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "správní soud") žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2012 sp. zn. 6718/UP/2012/Kd zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Dne 30. 6. 2014 rozsudkem č. j. 4 As 61/2014-48 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku správního soudu ze dne 21. 1. 2014 č. j. 30 A 86/2012-131 zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti (výroky II a III). III.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zrekapitulovala dosavadní průběh řízení v její věci a tvrdila, že kasační soud i správní soud jí odepřely právo na soudní a jinou právní ochranu. Rozhodnutí správního soudu i kasačního soudu považuje za účelová, nesprávná a rozporná se zákonem, učiněná jen ve prospěch Mgr. D. H. jako vlastníka pozemku parc. č. X4 v k. ú. [k.ú.], nemající ohled na práva a právem chráněné zájmy stěžovatelky, města Hradec Králové a veřejný zájem.

Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že napadený rozsudek kasačního soudu byl neoprávněným a nedůvodným zásahem do jejích vlastnických práv, a že napadenými rozhodnutími soudů a jim předcházejícími rozhodnutími správních orgánů byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména právo na pokojné užívání svých sousedících pozemků ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka též tvrdila, že v důsledku postupu stavebního úřadu a žalovaného "došlo ke zneužití vlastnického práva, tedy k jednání v rozporu s čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod."

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka se dovolávala práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 a násl. a práva na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a bez jakékoliv podrobnější ústavněprávní argumentace tvrdila, že postupem a rozhodnutími správních orgánů, správního soudu a zejména kasačního soudu tato základní práva byla porušena. Správní soud v části VII na str. 9 a násl. svého ústavní stížností napadeného rozsudku srozumitelně vysvětlil, z jakých důvodů dospěl k závěru, že správní žalobě nemohl vyhovět; obdobně se i kasační soud ve svém ústavní stížností napadeném rozsudku na č. l. 50 a násl. podrobně vypořádal s kasačními námitkami stěžovatelky. Ústavní soud se s odůvodněními těchto rozhodnutí zcela ztotožňuje, plně na ně odkazuje a nemá, co dalšího by k nim dodal; porušení základních práv, které by opravňovalo zásah Ústavního soudu, shledáno nebylo. Správní i kasační soud dle přesvědčení Ústavního soudu dostatečně posoudily jednotlivé žalobní (stížnostní) body obsažené ve správní žalobě stěžovatelky resp. její kasační stížnosti, a svá rozhodnutí řádně zdůvodnily. Tato rozhodnutí byla přijata v rámci kontradiktorních řízení, během nichž byla stěžovatelka právně zastoupena, mohla předkládat stanoviska a navrhovat důkazy, které považovala za nutné, jakož i argumenty na podporu svých tvrzení. Ústavní soud ovšem není další soudní instancí, která by meritorně měla znovu podrobit předmětnou spornou věc dalšímu zkoumání. Odlišuje-li se právní názor stěžovatelky od názorů vyslovených správním soudem nebo kasačním soudem rozhodujících o její správní žalobě resp. kasační stížnosti, neznamená to ještě porušení základního práva na soudní ochranu, resp. na spravedlivý proces, zaručeného v čl. 36 a násl. Listiny resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněným i tvrzení stěžovatelky o porušení základního práva na ochranu majetku dle čl. 11 Listiny; ostatně ústavní stížnost v tomto směru kromě uvedeného obecného tvrzení neobsahovala jakékoliv konkrétní skutečnosti toto tvrzení podporující, a nebylo možné je dovodit ani z napadeného rozhodnutí resp. rozhodnutí mu předcházejících. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2015

Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu