ÚS 313/99
Ústavní soud rozhodl dne 2. 12. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů F. a J. S., obou zastoupených Mgr. P. K., advokátem, proti nečinnosti Okresního soudu v Hodoníně, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 31, § 34 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], vytýkají stěžovatelé obecnému soudu (Okresnímu soudu v Hodoníně) nedůvodné průtahy ve věci výkonu soudního rozhodnutí (E 1587/95) a domáhají se vydání nálezu, jímž by Ústavní soud "zakázal Okresnímu soudu v Hodoníně, aby nadále nečinností..... zasahoval do práv stěžovatelů". Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ze spisu obecného soudu, který byl Ústavnímu soudu k jeho výzvě předložen, je patrno, že řízení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí povinné bylo zahájeno dne 27. října 1995 k návrhu jiného oprávněného (A. L.), že usnesením obecného soudu I. stupně ze dne 31. ledna 1996 bylo návrhu vyhověno, a dále že proti tomuto rozhodnutí povinná podala v zákonné lhůtě odvolání, o němž odvolací soud (Krajský soud v Brně - 38 Co 587/96-46) v meritu věci rozhodl (usnesením ze dne 4. května 1998) tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem blíže označených a popsaných nemovitostí povinné zamítl; usnesení odvolacího soudu vešlo do právní moci dnem 11. září 1998. Stěžovatelé svůj návrh, jako návrh na přibrání dalších účastníků vykonávacího řízení, podali a svůj nárok tak uplatnili před obecným soudem I. stupně dne 6. května 1998 (č. l. 41), tedy v době, kdy řízení bylo odvolacím soudem (viz vpředu) již zastaveno. Za tohoto stavu je zřejmé, že stěžovatelé v pravomocně zastaveném řízení nemohou pokračovat, resp. že jejich návrh směřující k tomu, aby do (zastaveného) řízení jako další účastníci byli přibráni, nemůže mít nijaké procesní účinky, byť jim lze co do průtahů řízení přiznat důvodnost jejich námitek potud, že spis byl odvolacím soudem okresnímu soudu I. stupně vrácen dne 12. srpna 1998, zatímco úkony z rozhodnutí odvolacího soudu vyplývající byly tímto soudem provedeny (č. l. 54) teprve dne 9. září 1999; tato skutečnost však vzhledem k pravomocně zastavenému řízení nemá význam, neboť nelze obecnému soudu jakoukoli formou přikázat, aby pokračoval (přestal být nečinný) v řízení, které nadřízeným soudem bylo zastaveno (č. l. 46 a násl.). Z důvodů takto rozvedených byla ústavní stížnost stěžovatelů posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána již samotnou povahou vyložených důvodů; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 2. prosince 1999