Ústavní soud rozhodl dne 19. března 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků J. M. (soudcem zpravodajem) ve věci ústavní stížnosti Technické správy komunikací hl. m. Prahy, se sídlem [adresa] IČ: [IČO], právně zastoupené Mgr. Miroslavem Neradem, advokátem se sídlem [adresa] proti exekučnímu příkazu ze dne 25. 1. 2005 sp. zn. Ex 129/05 Mgr. O. K., soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 3, se sídlem [adresa] za účasti soudního exekutora Mgr. O. K., jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas a řádně podanou ústavní stížností ve smyslu zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu), se navrhovatelka domáhala zrušení exekučního příkazu ze dne 25. 1. 2005 uvedeného v záhlaví, neboť jím měla být porušena základní práva chráněná článkem 2 odst. 2 a článkem 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen ,,Listina").
V projednávané věci hrozilo reálné nebezpečí, že by na základě vydaného exekučního příkazu mohlo být stěžovatelce zabráněno disponovat s peněžními prostředky na peněžních účtech hlavního města Prahy, označených v exekučním příkazu; toto zadržování peněžních prostředků mohlo za daného skutkového a právního stavu znamenat pro stěžovatelku značnou újmu, a v důsledku vést i k ohrožení důležitého veřejného zájmu (ohrožení údržby a oprav komunikací na celém území hl. m. Prahy). Proto Ústavní soud dle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu svým usnesením ze dne 20. 10. 2005 č. j. III. ÚS 316/05-17 odložil vykonatelnost napadeného exekučního příkazu. Stěžovatelka ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu spolu s ústavní stížností podala i návrh na zrušení ustanovení § 47 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,exekuční řád"). Třetí senát Ústavního soudu řízení o ústavní stížnosti usnesením ze dne 1. listopadu 2005 č. j. III. ÚS 316/05-24 přerušil a za splnění podmínek podle ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu návrh na zrušení § 47 odst. 3 exekučního řádu předložil k rozhodnutí podle článku 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR plénu Ústavního soudu. Tento návrh byl plénem Ústavního soudu projednán pod sp. zn. Pl. ÚS 51/05 s tím, že řízení bylo usnesením ze dne 3. března 2009 zastaveno.
V době přerušení řízení ve věci sp. zn. III. ÚS 316/05 došlo ke změně procesní situace: Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 1. 2005 č. j. Nc 4317/2004-7, kterým byla nařízena exekuce na majetek stěžovatelky, bylo k odvolání stěžovatelky zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2005 č. j. 25 Co 160/2005-30 a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k novému projednání a rozhodnutí. Poté usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. června 2006 č. j. Nc 4317/2004-59 byl návrh na nařízení exekuce a na pověření soudního exekutora provedením exekuce zamítnut; toto usnesení nabylo právní moci dne 14. 7. 2006. Tím de facto zanikl též projednávanou ústavní stížností napadený exekuční příkaz vydaný dne 25. ledna 2005 pod sp. zn. Ex 129/05 soudním exekutorem Mgr. O. K.. Odpadl tím předmět řízení o ústavní stížnosti a důvod k tomu, aby Ústavní soud do exekučního řízení jakkoli zasahoval. V citovaném usnesení ze dne 3. března 2009 sp. zn. Pl. ÚS 51/05 Ústavní soud konstatoval, že platná právní úprava v ustanovení § 47 odst. 3 exekučního řádu sice povinnému s ohledem na zásadní požadavek rychlosti nedává k dispozici přímý opravný prostředek, neponechala jej však proti nezákonně vedené exekuci zcela bez ochrany. Lze poukázat zejména na možnost podat příslušnému soudu návrh na zastavení exekuce (zcela nebo zčásti) podle § 55 exekučního řádu, a to z důvodů uvedených v ust. § 268 o. s. ř. Ve věci stěžovatelky navíc připadalo v úvahu i přerušení exekuce ve smyslu ust. § 35 odst. 5 exekučního řádu, s odkazem na ust. § 35 odst. 1 a 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud si je vědom, že s ohledem na paralelnost procesu zahájeného exekučního řízení a řízení o soudních prostředcích, jež mají sloužit k nápravě pochybení v exekučním řízení, mohou v praxi nastat takové faktické situace, kdy náprava eventuálních vad či excesů v postupu exekutora, zasahujících citelně do práv účastníků řízení, není dostatečně rychlá a efektivní. Vzhledem k požadavku ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, vyplývajícímu ze subsidiárního charakteru ústavní stížnosti, však Ústavní soud musí trvat na vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva před podáním ústavní stížnosti poskytuje. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [jde o postup dovolacího soudu podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., v projednávané věci bez významu]. V projednávané věci stěžovatelka nevyužila důsledně všechny právní prostředky, která měla ke své obraně, zejména nevyužila možnost podat návrh na zastavení exekuce podle ust. § 268 o. s. ř. ve spojení s ust. § 52 odst.1 exekučního řádu. Ústavní soud proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2009
J. M. v. r. soudce zpravodaj