ÚS 318/01
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ing. K. K., CSc., zastoupené Mgr. & Mgr. V. S., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 7 Cmo 860/2000, a usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 14. června 2000, sp. zn. 47 Cm 209/99, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dne 26. června 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 25. května 2001 a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadla stěžovatelka usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2001 (7 Cmo 860/2000-64) a usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 14. června 2000 (47 Cm 209/99-39) a tvrdila, že "rozhodnutí obou zúčastněných soudů zasahují do navrhovatelových práv na ochranu vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny a práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny". Stěžovatelka navrhla zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a její běh počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zákona). Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 8) bylo usnesení Vrchního soudu v Praze, jak vpředu je označeno, doručeno stěžovatelce prostřednictvím jejího právního zástupce dne 26. března 2001 a ústavní stížnost svěřena k poštovní přepravě dne 25. května 2001, tedy z hlediska lhůty k jejímu podání (§ 72 odst. 2 zákona) 61. den.
Jestliže stěžovatelka podala svou ústavní stížnost po uplynutí 60denní lhůty, bylo ji nutno posoudit jako opožděnou [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], a jako takovou ji odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 26. června 2001