Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti J. N., zastoupeného JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014 č. j. 30 Cdo 4019/2014-97 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 5. 2014 č. j. 12 Co 181/2014-89 a rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 1. 2014 č. j. 35 C 220/2011-69, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 25. 9. 2015, podanou k poštovní přepravě dne 31. 10. 2015, se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 6, čl. 13 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a porušení čl. 1, čl. 5 a čl. 90 Ústavy České republiky domáhal zrušení shora označených rozhodnutí.
Z napadených rozhodnutí připojených k ústavní stížnost vyplynulo, že Okresní soud Plzeň - město zamítl stěžovatelovu žalobu proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 18 miliard Kč. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.
Předtím, než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mimo jiné též to, zda byla podána včas.
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost třeba podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl, kdy mu bylo doručeno usnesení Nejvyššího soudu, které v jeho věci představovalo rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně jeho práv. Ústavní soud tuto skutečnost ověřil dotazem u Okresního soudu Plzeň - město, v soudním oddělení 35 C, a zjistil, že předmětné rozhodnutí bylo doručeno právní zástupkyni stěžovatele, paní JUDr. K. B., dne 9. 12. 2014. Dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula dnem 9. 2. 2015 (pondělí). Byla-li ústavní stížnost podána k poštovní přepravě až dne 31. 10. 2015, stalo se tak po lhůtě stanovené zákonem.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2016
Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka