Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Ing. P. C., proti rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2025, č. j. 30 Cdo 1409/2025-1428, č. j. 30 Cdo 1412/2025-1431 a č. j. 30 Cdo 1425/2025-1434, rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2025, č. j. 23 Co 60/2024-900, ze dne 31. května 2025, č. j. 23 Co 155/2024-903, a ze dne 31. ledna 2025, č. j. 3 Co 41/2025-1142, a rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. srpna 2023, č. j. 27 C 99/2023-187, ze dne 7. srpna 2023, č. j. 27 C 99/2023-381, a ze dne 2. prosince 2024, č. j. 27 C 99/2023-1024, spojené s návrhem na zrušení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a § 241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a s ní spojené návrhy se odmítají.
Odůvodnění
1. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušit uvedená soudní rozhodnutí a dvě zákonná ustanovení. Stěžovatel zároveň požádal o poskytnutí lhůty k zajištění advokáta, o náhradu nákladů zastoupení, o vydání předběžného opatření a o další procesní úkony.
2. Ústavní soud se může věcně zabývat ústavní stížností pouze tehdy, pokud jsou splněny všechny formální zákonné podmínky (§ 42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel tyto podmínky nesplnil.
3. Jeho ústavní stížnost nesplňuje obecné ani zvláštní náležitosti (které stanoví § 34 a § 72 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel není zastoupen advokátem (jak vyžaduje § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu) a ani sám není advokátem (díky čemuž by zastoupen být nemusel - stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15).
4. Pokud má návrh na zahájení řízení vady, Ústavní soud obvykle vyzývá navrhovatele k tomu, aby je ve lhůtě odstranil [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
5. Pokud však Ústavní soud stěžovatele o náležitostech ústavní stížnosti již dříve opakovaně poučil, není třeba, aby jej o nich v každém dalším obdobném řízení poučoval znovu. V takovém případě lze opětovně vadnou ústavní stížnost odmítnout i bez dalších výzev nebo dodatečných lhůt (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 678/25, bod 6; II. ÚS 3516/24, bod 5; IV. ÚS 578/25, bod 6; II. ÚS 2409/24, bod 4 až 6).
6. Tento závěr se uplatní i tehdy, pokud stěžovatel před podáním ústavní stížnosti požádá Českou advokátní komoru o určení advokáta (viz rozhodnutí v předchozím bodě). Ústavní soud dodává, že tento postup shledal přípustným i Evropský soud pro lidská práva (rozhodnutí ve věci Horyna proti České republice, stížnost č. 6732/20, bod 13).
7. Ústavní soud tímto způsobem postupoval i v této věci. Stěžovatel podal již přes 200 ústavních stížností. Značnou většinu z nich Ústavní soud odmítl z důvodu neodstranění vad. Ústavní soud stěžovatele v těchto rozhodnutích opakovaně informoval o tom, co má ústavní stížnost obsahovat a že musí být v řízení o této stížnosti zastoupen advokátem (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3373/24, IV. ÚS 2781/24, III. ÚS 975/24).
8. Přestože si stěžovatel musel být těchto náležitostí vědom, ani v tomto případě je nesplnil. Ústavní soud proto nevyzýval stěžovatele k odstranění vad jeho podání a odmítl jej za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
9. Ústavní soud odmítl návrhy na zrušení zákonných ustanovení, aniž by se jimi samostatně zabýval. Jde totiž o akcesorické návrhy, které sdílejí osud ústavní stížnosti [§ 43 odst. 2 písm. b) a § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
10. Ústavní soud nemohl vyhovět zbylým procesním návrhům, protože jsou zčásti nedůvodné a zčásti k jejich posouzení Ústavní soud nemá pravomoc.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu