Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a v nepřítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, zastoupeného Mgr. Rudolfem Axmannem, advokátem se sídlem [adresa] Litoměřice, proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 3. 2016, č. j. 4 T 83/2013-592, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 8. 2016, č. j. 7 To 219/2016-620, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností stěžovatele, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 10. 2017, doplněnou podáními doručenými Ústavnímu soudu dne 24. 10. 2017 a dne 30. 10. 2017, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a k porušení čl. 90 Ústavy České republiky.
2. Než se Ústavní soud může zabývat věcnou argumentací stěžovatele, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelova ústavní stížnost tyto předpoklady nesplňovala, neboť v rozporu s § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nebyl stěžovatel při podání ústavní stížnosti ani jejich doplnění zastoupen advokátem a v rozporu s § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu k ní nebyly přiloženy kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovatelovi zákon k ochraně jeho práv přiznává. Ústavní soud stěžovatele vyzval, aby tyto vady podání odstranil a poučil jej, že neučiní-li tak ve lhůtě, jež mu za tím účelem Ústavní soud stanovil, bude jeho ústavní stížnost odmítnuta dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstraněné vady.
3. K žádosti stěžovatelova právního zástupce byly tomuto zaslány kopie stěžovatelových předchozích podání a byla mu prodloužena lhůta k odstranění vad ústavní stížnosti. Dne 15. 2. 2018 v zachované lhůtě bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele učiněné prostřednictvím jeho právního zástupce, jímž měly být vady podání odstraněny. V tomto podání označil jako rozhodnutí, proti nimž ústavní stížnost směřuje, pouze rozhodnutí uvedená v záhlaví tohoto usnesení a rovněž k němu přiložil pouze jejich kopie.
4. Ústavní stížnost je nepřípustná.
5. Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
6. Stěžovatel napadl svou ústavní stížností rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích (dále jen "nalézací soud"), jímž byl uznán vinným ze spáchání trestného činu křivého obvinění dle ustanovení § 345 odst. 2, 3 písm. e) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), za nějž a za další trestný čin, za nějž byl odsouzen v nesouvisejícím trestním řízení, byl napadeným rozsudkem nalézacího soudu odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále stěžovatel svou ústavní stížností napadl usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "odvolací soud"), jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti tomuto rozsudku nalézacího soudu. Stěžovatel tedy napadl toliko rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci samé a rozhodnutí o zamítnutí odvolání proti němu.
7. Proti zamítavému usnesení odvolacího soudu o odvolání proti rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci samé je v trestním řízení dle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, přípustné dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek. O tom byl stěžovatel poučen v závěru napadeného usnesení odvolacího soudu.
8. Dovolání v trestním řízení je posledním procesním prostředkem, který zákon poskytuje stěžovateli k ochraně jeho práv ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání, je jeho ústavní stížnost nepřípustná. K tomu srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.).
9. Stěžovatel přes poučení Ústavním soudem, že přílohou ústavní stížnosti musí být kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli k ochraně jeho práv zákon poskytuje, netvrdí ani nedokládá, že by dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu podal. Ústavní soud nad rámec toho ověřil v informacích dostupných o řízení u nalézacího soudu na serveru http://infosoud.justice.cz a rovněž telefonicky u nalézacího soudu, že dovolání proti tomuto rozhodnutí stěžovatelem podáno skutečně nebylo.
10. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Důvod k tomu postupu však Ústavní soud ve stěžovatelově věci neshledal, ostatně tento jej Ústavnímu soudu ani nenavrhl.
11. Jelikož podání ústavní stížnosti stěžovatele nepředcházelo vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje, musel Ústavní soud postupovat dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a tuto ústavní stížnost soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout pro nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. března 2018
Jaroslav Fenyk v. r. soudce Ústavního soudu