Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatelky EURO QUEEN, a. s., sídlem [adresa] Praha 8 - Libeň, zastoupené JUDr. Davidem Mášou, advokátem, sídlem [adresa] Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 10. ledna 2024 č. j. 59 Af 8/2023-125, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a Statutárního města Jablonec nad Nisou, sídlem [adresa] sídlem [adresa] jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na zákonného soudce. Podle stěžovatelky její věc rozhodovala soudkyně, která měla být ze zákona vyloučena a nápravu nezjednal na základě kasační stížnosti stěžovatelky ani Nejvyšší správní soud.
2. Ústavní soud, předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu.
3. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv je její subsidiarita. Tato zásada se po stránce formální projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje [§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Po stránce materiální se projevuje v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, nejsou-li příslušné orgány veřejné moci schopny protiústavní stav napravit. Vyčerpá-li stěžovatel všechny procesní prostředky, Ústavní soud svým rozhodnutím zasahuje (shledal-li k tomu právem stanovené předpoklady) právě zejména proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 a 6 zákona o Ústavním soudu). Tím efektivně koriguje - rovněž z hlediska systémové hierarchie - možné excesy orgánů veřejné moci v oblasti základních práv a svobod. V opačném případě by požadavek vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva ztrácel v podstatné míře smysl. Případné vyhovění ústavní stížnosti by vytvořilo nelogickou procesní situaci, kdy by zůstalo nedotčeno pravomocné rozhodnutí o posledním prostředku stěžovatele k ochraně jeho práv, což by bylo nepochybně v rozporu s principem právní jistoty (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1599/24).
4. Jak vyplývá z ústavní stížnosti, v posuzované věci byl stěžovatelem napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci předmětem řízení o kasační stížnosti stěžovatelky, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 4. 9. 2025 č. j. 3 As 19/2024-69 zamítl. Tento rozsudek Nejvyššího správního soudu byl také zmíněn v ústavní stížnosti a od jeho doručení stěžovatelka dovozuje splnění lhůty k jejímu podání. Nejvyšší správní soud se v uvedeném rozsudku zabýval také námitkou, která je předmětem ústavní stížnosti. Stěžovatelka v nyní posuzované stížnosti tento rozsudek Nejvyššího správního soudu nenapadá. Jak Ústavní soud zjistil, stěžovatelka rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2025 č. j. 3 As 19/2024-69 napadá samostatnou ústavní stížností, vedenou pod sp. zn. II. ÚS 3282/25.
5. Nenapadení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, ústavní stížností, představuje podle dlouhodobé rozhodovací praxe Ústavního soudu důvod k jejímu odmítnutí. Jak je výše uvedeno, v nyní posuzovaném případě je nadto poslední procesní prostředek v dané věci předmětem řízení o jiné ústavní stížnosti téže stěžovatelky.
6. Za dané procesní situace je tak ústavní stížnost směřující proti napadenému rozsudku krajského soudu nepřípustná.
7. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2025
Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj