Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. června 2004 č. j. 49 Cm 99/2003-103 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. února 2005 č. j. 3 Cmo 188/2004-115, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 29. června 2005 a označeným jako ústavní stížnost, brojil stěžovatel proti v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů. Vzhledem k tomu, že uvedený návrh nesplňoval podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud stěžovatele vyzval k odstranění formálních vad návrhu; ty spočívaly především v tom, že ze stížnosti nebylo zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá, ani z jakých důvodů a jaká jeho práva měla být napadenými rozhodnutími porušena, tedy nebyly dány základní náležitosti návrhu na zahájení řízení ve smyslu ust. § 34 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel rovněž nebyl zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), resp. nedoložil příslušnou plnou moc advokáta (§ 31 zákona o Ústavním soudu). K odstranění vad návrhu byla stěžovateli stanovena lhůta v trvání 30 dnů a současně mu bylo sděleno, že pokud se tak nestane, může být jeho návrh bez dalšího odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Dle poštovní doručenky výzvu stěžovatel převzal dne 26. července 2005. Vady svého návrhu stěžovatel ani do dnešního dne neodstranil, a proto Ústavní soud jeho návrh odmítl [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2005
JUDr. Pavel Rychetský soudce zpravodaj