III. ÚS 335/98-9 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 19. listopadu 1998 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti JUDr. V.P., zastoupeného advokátem JUDr. M.B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 12 Co 239/98-49, ze dne 20. dubna 1998, takto :
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 24. července 1998, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 12 Co 239/98-94, ze dne 20. dubna 1998, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Teplicích č. j. 13 C 174/97-27, ze dne 18. listopadu 1997. Uvedl, že označené soudy odmítly jeho návrh na vydání předběžného opatření, podle něhož se mělo V.H. zakázat nakládat s domem čp. [č.p.] a s pozemkem p. č. 1546 o vým. 310 m2, tedy s nemovitostmi, zapsanými v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v T., na listu vlastnictví č. [LV] pro obec a katastrální území T. Poukázal na to, že podle jeho přesvědčení jmenovaná nabyla vlastnictví na základě nezákonného a diskriminačního rozhodnutí, z tohoto důvodu podal žalobu na neplatnost kupní smlouvy, a jestliže soud předběžné opatření nevydal, umožnil tím vznik komplikací v případě zjištění neplatnosti nabývací smlouvy a nakládání s nemovitostmi před rozhodnutím soudu. Z těchto důvodů proto označil usnesení soudů za rozhodnutí, která jsou v rozporu s čl. 11 odst. 1 a s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
ÚS 335/98-10
Z obsahu spisu Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 13 C 174/97 neshledal Ústavní soud zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává. Usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. listopadu 1997, kterým byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření, obsahuje přiléhavé a vyčerpávající odůvodnění, jakož i ustanovení právních předpisů, které soud použil. Shodně postupoval také Krajský soud v Ústí nad Labem v rozhodnutí č. j. 12 Co 239/98-49, ze dne 20. dubna 1998. Ústavní soud se s odůvodněním napadených usnesení ztotožňuje, v postupu soudů nebyl shledán ani rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K tvrzení stěžovatele, že došlo k porušení čl. 11 Listiny je třeba uvést, že on sám vlastníkem předmětných nemovitostí není, a proto rozhodnutími soudů k zásahu do vlastnických práv, chráněných čl. 11 Listiny, vůči němu dojít v předmětné věci nemohlo, naopak ochrana těchto práv byla poskytnuta jmenované V.H., které vlastnické právo svědčí. S ohledem na výše uvedené byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 1998
JUDr. Vladimír Jurka předseda III. senátu Ústavního soudu
2