III. ÚS 336/01 Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu JUDr. D. J., advokátky, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. prosince 2000, sp. zn. 10 Co 400/2000, a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí, ze dne 11. ledna 2000, sp. zn. 11 C 36/95, mimo ústní jednání dne 26. června 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou vpředu označeným zástupcem, domáhala se tato zástupkyně jménem J. G., přezkumu pravomocného rozhodnutí rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. prosince 2000 (10 Co 400/2000) ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí, ze dne 11. ledna 2000 (11 C 36/95-188), o určení neplatnosti smluv a o zaplacení 120.000 ,- Kč s příslušenstvím, a posléze jejich zrušení z důvodu porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod).
K ústavní stížnosti nebyla připojena plná moc, z níž by se podávalo oprávnění právního zástupce jednat jménem stěžovatelů. Protože plná moc k zastupování účastníka v řízení před Ústavním soudem, jako nepominutelná procesní náležitost zvláštní plné moci, musí být Ústavnímu soudu předložena spolu s tím kterým podáním, v posuzované věci tedy v okamžiku, kdy řízení před Ústavním soudem mělo být zahájeno (§ 27 odst. 1, 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), je zřejmé, že zástupce sám bez plné moci před Ústavním soudem jednat nemůže, a proto ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu byla ústavní stížnost, jak shora je označena, posouzena jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona] a o ní jako takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem, jak ze znělky tohoto usnesení je patrno. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 26. června 2001