Odůvodnění
Návrhem, předaným k doručení Ústavnímu soudu dne 26. ledna 1998, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 251/97- 68 a Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 10 C 396/95. Uvedla, že podle jejího přesvědčení bylo zasaženo do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek, když nebylo vyhověno návrhu, kterým se domáhala uložení povinnosti žalovanému uzavřít s ní smlouvu o převodu bytu do osobního vlastnictví. Podle § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 251/97-68, ze dne 29. září 1997, a listiny osvědčující datum podání stížnosti na poště bylo zjištěno, že citovaný rozsudek nabyl právní moci 29. října 1997, stížnost byla podána 26. ledna 1998, tj. po uplynutí lhůty, stanovené v § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.
ÚS 34/98-9
Pro výše uvedené byl návrh, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v souladu s § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., pro jeho podání po lhůtě k tomu určené, odmítnut. S ohledem na odmítnutí návrhu se Ústavní soud už nezabýval vadami plné moci, která byla opakovaně, přes poučení ve výzvě ze dne 2. února 1998, předložena ve znění, neodpovídajícím § 31 zák. č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 25. února 1998
JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj
2