Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. K., zastoupené Mgr. Danem Pospíšilem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 11. 2022 č. j. 3 Tdo 945/2022-950, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2022 č. j. 6 To 50/2022-832 a rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 3. 1. 2022 č. j. 102 T 75/2021-618, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích práv podle čl. 2 odst. 3, čl. 90 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a z přiložených listin, výše citovaným rozsudkem okresního soudu byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání přečinu křivého obvinění dle ustanovení § 345, odst. 1, 3, písm. b) tr. zákoníku, za což jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu v trvání 24 měsíců, dále trest propadnutí věci, a to notebooku zn. Dell Inspiration, v. č. 3957732290, černé barvy s napájecím kabelem. Dále byla zproštěna obžaloby Okresního státního zastupitelství v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 11. 6. 2021 sp. zn. 11 ZT 23/2021 pro přečin křivého obvinění. Odvolací soud podané odvolání dle § 256 trestního řádu zamítl. O následném dovolání Nejvyšší soud rozhodl tak, že usnesení odvolacího soudu částečně zrušil ve výroku o propadnutí věci, přičemž byla dál zrušena rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, v ostatním zůstalo napadené rozhodnutí beze změny.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že soudy při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů nevycházely z jejího duševního stavu v době spáchání tvrzeného protiprávního jednání. Ze závěrů znaleckého vyšetření vyplývá, že stěžovatelka je osobností paranoidní, emočně nestabilní, což je kvalifikováno jako smíšená porucha osobnosti, paranoidní s impulsivními rysy, přičemž není možno s ohledem na tuto skutečnost vyloučit rozvoj směřující k poruše s bludy. Tedy v době páchání tvrzené trestné činnosti byla ovlivňována touto smíšenou poruchou osobnosti, která se může vyvinout až v systematizovaný blud, a to často s velmi logickým systémem.
4. Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním trestního řízení, nýbrž zvláštním specializovaným řízením. Jeho předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí pouze pro porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To především znamená, že zpochybnění skutkových závěrů obecných soudů se v řízení o ústavní stížnosti s ohledem na postavení Ústavního soudu (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy) nelze domáhat, což platí i pro vlastní interpretaci okolností, za kterých se měl skutkový děj odehrát, resp. jim odpovídajících skutkových závěrů obecných soudů, včetně hodnocení objektivity a úplnosti provedeného dokazování.
5. Na tomto místě je rovněž třeba podotknout, že je to pouze obecný soud, kdo hodnotí důkazy podle svého volného uvážení v rámci mu stanoveném trestním řádem, přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudů (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu je posoudit, zda obecné soudy při svém rozhodování respektovaly podmínky předvídané ústavním pořádkem a postupovaly při hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 trestního řádu, přičemž své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, a především logicky, vysvětlily. Není proto úkolem Ústavního soudu, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Pouze v případě, kdyby právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, anebo by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, bylo by nutno takové rozhodnutí považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na soudní ochranu a řádně vedené soudní řízení podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
6. Podle stěžovatelky soudy nedostatečně posuzovaly, zda byla v době páchání protiprávního jednání v příčetném stavu. Tuto námitku uplatnila stěžovatelka již v řízení u odvolacího i dovolacího soudu, které ji přesvědčivě vypořádaly. Ze znaleckého závěru vyplývá, že v době spáchání činu stěžovatelka bludy netrpěla a že v důsledku poruchy osobnosti byly její rozpoznávací schopnosti sníženy pouze lehce. O vyloučení trestní odpovědnosti stěžovatelky z důvodu namítané nepříčetnosti proto nelze uvažovat. 7. V nyní posuzované věci podle názoru Ústavního soudu napadená rozhodnutí soudů obsahují dostatečná, konkrétní a logická odůvodnění, která přesvědčivě reagují na všechny námitky a tvrzení stěžovatelky a osvětluje jejich promítnutí do výrokové části rozsudků. Logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo stěžovatelky na spravedlivé řízení porušeno nebylo.
8. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2023
Jiří Zemánek, v. r. předseda senátu