Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. S., zastoupeného JUDr. Světlanou Kazakovou, advokátkou, sídlem [adresa] proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. září 2015 č. j. Nco 105/2015-51, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 20. 11. 2015 návrh ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud"), kterým došlo dle tvrzení stěžovatele k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky.
Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k meritornímu projednání ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny formální náležitosti ve smyslu zákona o Ústavním soudu, přičemž dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); výše uvedené platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelův návrh podmínky uvedeného ustanovení nesplňuje. V tomto směru lze odkázat na odůvodnění usnesení ze dne 30. 11. 2015 sp. zn. III. ÚS 3396/15, kterým Ústavní soud odmítl stěžovatelovu obsahově zcela totožnou ústavní stížnost.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh stěžovatele odmítl jako návrh nepřípustný ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. března 2016
Jan Filip v. r. soudce Ústavního soudu