Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele: A. Z., zastoupeného JUDr. Jiřím Pokorným, Ph.D., advokátem, sídlem [adresa] Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2025 č. j. 12 Co 255/2025-66, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Státního podniku "Dokument", sídlem [adresa] jednajícího v České republice prostřednictvím Státního podniku "Dokument", odštěpného závodu, sídlem [adresa] Praha 4, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel podal u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") žalobu proti vedlejšímu účastníkovi, kterou se domáhal obstarání a vydání cestovního pasu a občanského průkazu na své jméno. Vedlejší účastník mu během soudního řízení cestovní pas vydal, a stěžovatel proto vzal žalobu zpět. Obvodní soud následně usnesením ze dne 3. 7. 2025 č. j. 19 C 321/2024-47 řízení zastavil (výrok I), protože není dána pravomoc českých soudů; současně rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") napadeným usnesením změnil výrok II usnesení obvodního soudu tak, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 6 350 Kč (výrok I), a zároveň stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náklady odvolacího řízení ve výši 1 600 Kč (výrok II). Odvolací soud shledal, že zastavení řízení z procesního hlediska jednoznačně zavinil stěžovatel, protože u českého soudu podal žalobu, k jejímuž projednání české soudy v občanskoprávním řízení nemají pravomoc; proto bylo o nákladech nalézacího řízení třeba rozhodnout podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že odvolací soud porušil zásady spravedlivého procesu, zejména předvídatelnost, kontradiktornost a právo být slyšen. Konkrétně namítá, že odvolací soud změnil právní posouzení věci (zejména ohledně důvodnosti žaloby a nákladů řízení), aniž stěžovatele předem poučil a umožnil mu se k tomuto odlišnému právnímu názoru vyjádřit. Současně namítá nedostatečné a rozporné odůvodnění rozhodnutí, nevypořádání jeho argumentů a nepředvídatelnost rozhodovací praxe, kdy různé senáty téhož soudu rozhodují obdobné věci odlišně, aniž by odchylky řádně vysvětlily.
5. Dále namítá zásah do dispoziční zásady a práva na přístup k soudu tím, že odvolací soud nepřípustně změnil předmět řízení, a rozhodoval tak o jiných právech, než byla žalobou uplatněna. Navíc nesprávně kvalifikoval vztah jako veřejnoprávní, ačkoliv podle stěžovatele šlo o soukromoprávní (spotřebitelský) vztah. Stěžovatel argumentuje, že věc nelze považovat za bagatelní, protože nejde jen o rozhodnutí o nákladech, ale o zásah do základních procesních práv, který se opakuje v řadě obdobných řízení a má systémový přesah s potenciálem dopadu na širší okruh obdobných sporů; proto věc podle něj přesahuje standardní rámec bagatelních věcí a vyžaduje zásah Ústavního soudu.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byla stěžovateli uložena povinnost k náhradě nákladů řízení v celkové výši 7 950 Kč (6 350 Kč za řízení před obvodním soudem a 1 600 Kč za řízení odvolací). Jde tedy o náklady řízení v bagatelní výši.
8. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu přitom platí, že ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou - tím spíše nepřesahuje-li sporná výše nákladů hranici bagatelnosti. Tvrzený rozpor proto musí být u nákladových věcí zpravidla doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele [viz stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (97/2025 Sb.), bod 34].
9. Pro posouzení této věci je podstatné, že Ústavní soud se opakovaně zabýval ústavními stížnostmi podávanými stěžovateli ve stejné situaci (i v zastoupení stejným právním zástupcem), týkaly se typově shodných či podobných případů a obsahovaly shodnou nebo velmi podobnou argumentaci. Veškeré projednatelné ústavní stížnosti přitom odmítl jako zjevně neopodstatněné a důvody pro prolomení bagatelnosti v těchto věcech neshledal (viz usnesení ze dne 22. 10. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2929/25, ze dne 5. 11. 2025 sp. zn. II. ÚS 2935/25, ze dne 27. 11. 2025 sp. zn. I. ÚS 3307/25, ze dne 3. 12. 2025 sp. zn. II. ÚS 2993/25, ze dne 15. 12. 2025 sp. zn. I. ÚS 3009/25 či ze dne 12. 2. 2026 sp. zn. III. ÚS 38/26).
10. Přestože Ústavní soud není svými usnesením vázán (čl. 89 odst. 2 Ústavy a contrario), neshledal v projednávané věci žádný důvod se od nich odchýlit. Ústavní soud přitom nepovažuje za účelné odůvodnění svých dřívějších rozhodnutí opakovat, a proto na ně v podrobnostech odkazuje (zejména usnesení sp. zn. IV. ÚS 2929/25, body 6 až 7; sp. zn. II. ÚS 2935/25, body 6 až 10; či sp. zn. I. ÚS 3307/25, body 5 až 7).
11. Ústavní soud proto ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 29. dubna 2026
Jan Svatoň v. r. předseda senátu