Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)3× citováno

Spisová značka

III. ÚS 347/05

Téma · generováno AINáležitosti ústavní stížnosti a břemeno tvrzení

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 15. 12. 2005Zpravodaj: Holländer PavelTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2005:3.US.347.05
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FONapadený akt: rozhodnutí soudu rozhodnutí souduPodání: 7. 7. 2005Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatel napadl potvrzení přerušení civilního řízení, ale neuvedl žádné konkrétní důvody, proč by postup soudu byl protiústavní. Ústavní soud proto jeho stížnost odmítl, protože samotný odkaz na porušení základních práv ani na dovolání nestačí.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost musí vedle označení napadeného rozhodnutí obsahovat alespoň nezbytná tvrzení, jež zakládají namítanou protiústavnost; Ústavní soud sice není jejich důvody při přezkumu vázán, stěžovatele však tíží břemeno tvrzení. Nesplnění této povinnosti činí návrh rozporným s § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. a nezpůsobilým meritorního projednání.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Brojí-li totiž stěžovatel proti výroku, resp. obsahu rozhodnutí či (procesnímu) postupu orgánů veřejné moci, je nezbytné přesně v ústavní stížnosti označit nejen napadené rozhodnutí (postup), nýbrž, má-li být ústavní stížnost smysluplného projednání schopná, alespoň v nezbytném rozsahu předložit i z pohledu stěžovatele relevantní tvrzení, jimiž je namítaná protiústavnost založena.
    Zobrazit v textu
  • Ústavní soud pak v rámci přezkumu není těmito tvrzeními (důvody) vázán, nicméně neunese-li navrhovatel v řízení o ústavní stížnosti břemeno tvrzení protiústavnosti, nelze než považovat takový návrh za rozporný s ustanovením § 34 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. (s odkazem na § 72 odst. 2 téhož zákona), a tedy nezpůsobilý meritorního projednání.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

III. ÚS 347/05 Ústavní soud rozhodl dne 15. prosince 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2005 sp. zn. 19 Co 263/2005, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo k jím podanému odvolání potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. června 2004 č. j. 18 C 611/2002-36, jímž bylo přerušeno označené řízení před ním vedené. Stěžovatel, aniž by v rámci svého návrhu předložil jakoukoliv ústavněprávní argumentaci, tj. vznesl - byť v nejobecnější rovině - vůči postupu odvolacího soudu jakékoliv výhrady jak v rovině práva jednoduchého, tak posléze práva ústavního, namítal dotčení ve svém ústavně zaručeném základním právu zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR. Souběžně s ústavní stížností podané dovolání stěžovatele do citovaného usnesení Krajského soudu v Brně bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2005 č. j. 26 Cdo 2289/2005-105 pro nepřípustnost odmítnuto. Respektuje pořad práva, vyčkal Ústavní soud vydání rozhodnutí dovolacího soudu a teprve poté přistoupil k posouzení jeho návrhu. Jakkoli opakovaně ve své dosavadní judikatuře Ústavní soud výslovně zdůraznil, že při posuzování ústavnosti postupu orgánů veřejné moci je vázán pouze petitem návrhu a nikoliv již jeho odůvodněním, čímž se otevírá možnost ústavněprávního přezkumu i z jiných hledisek, než v ústavní stížnosti předestřených (kupř. sp. zn. I. ÚS 129/99, I. ÚS 424/2000, I. ÚS 603/2000, II. ÚS 242/98, II. ÚS 305/99, II. ÚS 182/01, IV. ÚS 525/01, IV. ÚS 98/03 a další), z uvedeného neplyne závěr, dle něhož navrhovatele v řízení o ústavní stížnosti nezatěžuje břemeno tvrzení (srov. nálezy ve věcech sp. zn. Pl. ÚS 7/03 per analogiam, sp. zn. IV. ÚS 188/04, IV. ÚS 430/05). Brojí-li totiž stěžovatel proti výroku, resp. obsahu rozhodnutí či (procesnímu) postupu orgánů veřejné moci, je nezbytné přesně v ústavní stížnosti označit nejen napadené rozhodnutí (postup), nýbrž, má-li být ústavní stížnost smysluplného projednání schopná, alespoň v nezbytném rozsahu předložit i z pohledu stěžovatele relevantní tvrzení, jimiž je namítaná protiústavnost založena. Ústavní soud pak v rámci přezkumu není těmito tvrzeními (důvody) vázán, nicméně neunese-li navrhovatel v řízení o ústavní stížnosti břemeno tvrzení protiústavnosti, nelze než považovat takový návrh za rozporný s ustanovením § 34 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. (s odkazem na § 72 odst. 2 téhož zákona), a tedy nezpůsobilý meritorního projednání. Uvedená absence tvrzení, jimiž by mělo být dotčení ústavně zaručených základních práv stěžovatele odůvodněno, zakládá deficit, který je dle názoru Ústavního soudu současně v rozporu s účelem povinného právního zastoupení advokátem, od něhož lze právem nejen očekávat, nýbrž především i požadovat hájení zájmů (práv) zastoupeného lege artis, tj. ve shodě s povinnostmi ze zákona, jakož i etických pravidel s výkonem advokacie spojených plynoucích (§ 16, § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů). Pouhý odkaz na stěžovatelem podané dovolání postrádá v tomto ohledu jakoukoliv právní relevanci. Na základě shora vyloženého byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, per analogiam, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 15. prosince 2005

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací