Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele D. M., zastoupeného Mgr. Janou Rydlo Kratochvílovou, advokátkou, sídlem [adresa] Praha 5 - Hlubočepy, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2015 č. j. Ncp 213/2015-25, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Společenství vlastníků jednotek domu XXX, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel podanou ústavní stížností [podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] napadl v záhlaví uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu plynoucí z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z ústavní stížnosti a napadeného usnesení se podává, že vedlejší účastník se ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") pod sp. zn. 17 C 348/2014 domáhal vůči stěžovateli zaplacení částky 542 663 Kč s příslušenstvím jako neuhrazených měsíčních stanovených příspěvků na správu domu a pozemku a příspěvků na opravy, rekonstrukce a modernizace domu a záloh na úhradu za služby a nedoplatků vyplývajících z vyúčtování. Vrchní soud napadeným usnesením rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy (I. výrok) a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze (II. výrok). Ústavní soud telefonickým dotazem u obvodního soudu zjistil, že napadené usnesení nabylo právní moci dne 3. 8. 2015.
2. Před projednáním ústavní stížnosti je povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny požadavky kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu. V posuzované věci Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je podána opožděně.
3. Fyzická osoba může podat ústavní stížnost proti tvrzenému porušení jejích základních práv a svobod ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který takovému stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ve stěžovatelově případě nebyly proti napadenému usnesení přípustné opravné prostředky, a proto je zřejmé, že byla-li ústavní stížnosti podána proti němu dne 25. 10. 2018, byla podána po uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně.
4. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jakožto návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2018
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj