Usnesení ze dne 1. 3. 2011
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o námitce podjatosti podané stěžovatelem Ing. V. S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 472/2010-384 a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 4. 5. 2010 č.j. 9 P 127/2007-373, takto:
Výrok
Soudce Jiří Mucha není vyloučen z projednávání a rozhodování této věci.
Odůvodnění
Stěžovatel ve svém přípisu ze dne 10. 2. 2011 uvedl, že vztah Jiřího Muchy k totalitnímu režimu je před veřejností zamlčován a musí tak vycházet z neověřených informací. Soudce Mucha dle stěžovatele požíval v době nesvobody nebývalých privilegií ze strany režimu. Jako soudce zpravodaj v případu ústavní stížnosti manželky stěžovatele osobním jednáním s představiteli Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (prostřednictvím telefonátu) vědomě poškodil stěžovatelku, dezinformoval členy senátu a umožnil tím přetrvání poměrů u jmenovaného Okresního soudu až do současnosti.
Přípisem ze dne 21. 2. 2011 se k námitce podjatosti vyjádřil soudce Jiří Mucha v tom smyslu, že nemá jakýkoliv poměr k věci ani účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, jenž by mohl vyvolat objektivní pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivně se soudce podjatým necítí. Pokud se stěžovatel odvolává na "zamlčované, negativní, neověřené informace" o jeho "vztahu vůči totalitnímu režimu", nepovažuje soudce za nutné na taková tvrzení jakkoli reagovat. Závěrem soudce konstatuje, že ve věci ústavní stížnosti manželky stěžovatele s představiteli Okresního soudu v Jablonci nad Nisou nejednal, a to ani osobně ani "prostřednictvím telefonu".
Podle § 36 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti; dále též tehdy, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Tyto podmínky v posuzovaném případě naplněny nejsou.
Osobní vztah soudce ke stěžovateli, resp. jiným účastníkům řízení nebo jejich zástupcům dán není, a ani stěžovatel jej netvrdí. Námitky stěžovatele jsou neseny toliko na vlně subjektivních názorů stěžovatele, které však nejsou podloženy žádnou objektivní skutečností, z níž by bylo lze dovodit jakýkoli vztah soudce Jiřího Muchy ke stěžovateli či předmětu řízení.
Lze tedy uzavřít, že o nestrannosti jmenovaného soudce není jakékoli legitimní pochybnosti (srov. kupříkladu rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 167/94, I. ÚS 370/04, II. ÚS 105/01, II. ÚS 105/01 a další). Stěžovatelem vznesené námitce podjatosti proto rozvrhem práce Ústavního soudu určený senát IV. Ústavního soudu nevyhověl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. března 2011
Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu
Usnesení ze dne 18. 3. 2011
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. S., bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2010 č. j. 14 Co 472/2010-384 a výroku II usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 4. 5. 2010 č. j. 9 P 127/2007-373, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním ze dne 10. 12. 2010, označeným jako ústavní stížnost, stěžovatel napadl a domáhal se zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí. Současně navrhl, aby Ústavní soud zrušil ustanovení § 187 odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla sepsána přímo stěžovatelem, ačkoliv podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovatel jako fyzická osoba musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem a k návrhu musí být přiložena plná moc advokáta (§ 31 a § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), Ústavní soud stěžovatele vyzval, aby tyto vady svého návrhu v třicetidenní lhůtě odstranil, a to konkrétně předložením plné moci advokáta a jím sepsaného návrhu na zahájení řízení. Současně stěžovatele poučil, že pokud tak neučiní, může být jeho návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 13. 1. 2011. Na uvedenou výzvu stěžovatel reagoval dopisem ze dne 10. 2. 2011, v němž tvrdil, že je v řízení zastoupen advokátem JUDr. I. J., a dále uvedl, že současně požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta, která mu ale prý odmítla poskytnout nárokovanou právní pomoc. Současně vznesl námitku podjatosti (mj.) proti soudci zpravodaji Jiřímu Muchovi. Usnesením ze dne 1. 3. 2011 č. j. III. ÚS 3547/10-10 však Ústavní soud rozhodl, že soudce Jiří Mucha není vyloučen z projednávání a rozhodování dané věci.
Protože stěžovatel vady svého návrhu ve stanovené lhůtě neodstranil (a neučinil tak ostatně ani do dnešního dne), Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. S ohledem na to, že byla ústavní stížnost odmítnuta, nelze projednat ani předmětný návrh na zrušení zákonného ustanovení, jenž je s ní spojený (§ 74 zákona o Ústavním soudu) a jako takový sdílí její osud; z tohoto důvodu jej není třeba zmiňovat ve výroku tohoto usnesení. Závěrem možno dodat, že pokud stěžovatel tvrdil, že byl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem JUDr. I. J., pak tomu nemohlo být na základě napadeného rozhodnutí Okresního soudu v Děčíně, protože v něm obsažené ustanovení advokáta JUDr. I. J. opatrovníkem stěžovatele se týká pouze řízení před obecnými soudy. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. března 2011
Jiří Mucha soudce Ústavního soudu