Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti B. P., zastoupené Mgr. Michaelou Kadlubcovou Škutovou, advokátkou, sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 2023 č. j. 9 Co 215/2023-52 a výroku II. usnesení Okresního soudu ve Frýdku-M. ze dne 4. dubna 2023 č. j. 26 EXE 5367/2022-43, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-M., jako účastníků řízení, a České republiky - Úřadu práce České republiky, Krajské pobočky v Ostravě, sídlem [adresa] Ostrava, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavnímu soudu byl dne 3. 12. 2025 doručen návrh stěžovatelky - blanketní ústavní stížnost, která podle obsahu měla směřovat proti "rozhodnutí okresního soudu ve F. M. ze dne 24. 10. 2025 sp. zn. 26 EXE 5367/2022". Po zjištění, že stěžovatelka není zastoupena advokátkou, ač o přidělení právního zástupce podle jejích tvrzení žádala, byla dne 16. 12. 2025 vyzvána k odstranění vad podání. Dne 27. 1. 2026 bylo Mgr. Kadlubcovou Škutovou oznámeno převzetí právního zastoupení poté, co byla stěžovatelce ustanovena právní zástupkyní rozhodnutím České advokátní komory. Dne 20. 2. 2026 byla Ústavnímu soudu doručena bezvadná ústavní stížnost, resp. doplnění ústavní stížnosti "proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 9 Co 215/2023-52 a výroku II. usnesení Okresního soudu ve Frýdku-M. sp. zn. 26 EXE 5357/2022" (pozn.: chybně uvedená spisová značka, kdy správně je stěžovatelkou původně uvedená sp. zn. 26 EXE 5367/2022, což plyne z přiloženého napadeného rozhodnutí - příloha D).
2. Stěžovatelka ústavní stížností brojí proti rozhodnutí obecných soudů, které jí sice přiznaly v řízení osvobození od soudních poplatků, ale neustanovily jí zástupce z řad advokátů. Uvádí, že se nachází v nelehké životní situaci, kdy je na její péči nejen plně odkázána její dcera, ale i sama stěžovatelka trpí "značně nepříznivým zdravotním stavem", podstupuje biologickou léčbu a pobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Podle stěžovatelky je přitom absurdní, že jí byla přiznána právní pomoc pro řízení před Ústavním soudem, ale nebyla jí poskytnuta v řízení, kde to bylo "skutečně zapotřebí".
3. Ústavní soud vždy dříve, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, posuzuje, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci dospěl Ústavní soud závěru, že tyto předpoklady splněny nejsou. Důvodem je, že ústavní stížnost je opožděná - jak si ostatně vědoma i sama stěžovatelka, resp. její právní zástupkyně, což plyne z bodu IV. ústavní stížnosti ze dne 20. 2. 2026 ("... nehledě na to, že advokát je v takovém případě nucen na výslovnou žádost stěžovatelky podat doplnění ústavní stížnosti proti rozhodnutí ze dne 29. 11. 2023, tj. nehledě na běh lhůt dle § 72 zákona o Ústavním soudu). Na tom nemůže nic změnit ani to, že stěžovatelka v původní ústavní stížnosti z prosince 2025 uvádí, že směřuje proti rozhodnutí soudu ze dne 24. 10. 2025. Žádné takové rozhodnutí - k tomuto datu a dané spisové značce - však nelze dohledat ani v databázi Ministerstva spravedlnosti.
4. Stěžovatelka odůvodňuje svůj postup nepříznivým zdravotním stavem a nemožností se svým záležitostem věnovat zákonem předpokládaným postupem a žádá soud o prominutí zmeškání lhůty, avšak Ústavní soud k takovému postupu nemá pravomoc (srov. usnesení ze dne 30. 5. 2025 sp. zn. III. ÚS 1562/25, bod 4, či ze dne 13. 1. 2026 sp. zn. I. ÚS 3071/25, bod 4). Ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, které stanoví dvouměsíční lhůtu pro podání ústavní stížnosti, je kogentní povahy (srov. usnesení ze dne 2. 7. 2024 sp. zn. I. ÚS 1772/24, bod 5). Jednoduše řečeno, Ústavní soud zmeškání lhůty prominout nemůže, ať už by důvody zmeškání na straně stěžovatelky byly jakékoli.
5. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 31. března 2026
Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj