Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. J., zastoupeného JUDr. Milanem Švábem, advokátem se sídlem ve [adresa] proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2012 č. j. 28 Cdo 1391/2012-178 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 20. prosince 2011 č. j. 22 Co 403/2011-153 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel navrhl zrušení výše uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem, neboť má za to, že jejich vydáním byl porušen zákon a princip spravedlivého procesu obsažený v Listině základních práv a svobod. Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu bylo zamítnuto dovolání stěžovatele proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba stěžovatele na určení, že je výlučným vlastníkem pozemku v k. ú. [k.ú.], byla zamítnuta.
Stěžovatel nesouhlasí s napadenými rozhodnutími a tvrdí, že se dovolací ani odvolací soud nezabývaly jeho argumentací, zejména tím, že vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě návrhu, který byl předložen katastrálnímu úřadu pouze v kopii, nemohl být povolen. Obecné soudy údajně dále nevzaly do úvahy tvrzení stěžovatele týkající se neplatnosti směnné smlouvy uzavřené mezi ním a žalovanou, obcí Opatovec.
Po přezkoumání argumentů stěžovatele uvedených v ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem; senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Nejvyšší soud na základě stěžovatelova dovolání, obsahujícího tvrzení, že v řízení v této věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.")], a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], přezkoumal rozsudek soudu druhého stupně, načež konstatoval, že v daném případě tento soud posoudil projednávanou věc zejména podle § 80 písm. c) o. s. ř. v souvislosti s ustanovením § 37 odst. 1 a § 49a občanského zákoníku a v souladu s judikaturou. V odůvodnění svého rozsudku, kterým bylo přípustné dovolání zamítnuto, Nejvyšší soud vyčerpávajícím způsobem vyložil důvody, pro které nemohl dospět k závěru, že by v řízení došlo k takové vadě, která by měla za následek nesprávné posouzení věci. Podle názoru dovolacího soudu odvolací soud neposoudil projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu a aplikované právní předpisy si nevyložil nesprávně (zejména nikoli v rozporu s právními závěry z publikované soudní judikatury).
Odvolací soud své závěry řádně, srozumitelně a logicky odůvodnil a jasně vyložil právní problematiku daného sporu. Odvolací i dovolací soud se podrobně zabývaly všemi argumenty stěžovatele, zopakované i v ústavní stížnosti, a zcela přesvědčivě se s nimi vypořádaly. Ústavní soud v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí, aniž by pokládal za nutné či vhodné cokoli doplňovat. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2013
Michaela Židlická v. r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu