Usnesení ze dne 15. 12. 2020
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. P., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. srpna 2019, č. j. 4 As 288/2019-21, takto:
Výrok
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 7. listopadu 2019 se stěžovatel bez právního zastoupení domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým Nejvyšší správní soud zastavil z důvodu nezaplacení soudního poplatku řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2019, vydaného ve věci rozhodnutí České advokátní komory ze dne 7. 8. 2018, kterým stěžovateli nebyl určen advokát. Z vrácené písemnosti adresované stěžovateli vyplynulo, že zásilka nemohla být doručena, neboť stěžovatel zemřel. Ústavní soud zjistil, že stěžovatel zemřel.
Podle ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pokud citovaný zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.
Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda má řízení zastavit nebo přerušit, anebo zda v něm může pokračovat (srov. ustanovení § 107 o. s. ř.). Ústavní soud proto zvažoval, zda zjištěná skutečnost, že stěžovatel po zahájení řízení o ústavní stížnosti zemřel, a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení, sama o sobě brání pokračování v řízení před Ústavním soudem, či zda lze v řízení pokračovat s jeho právním nástupcem.
Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání pokračovat v řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou vázány podle hmotného práva na osobu účastníka řízení a nepřechází na právní nástupce, dále tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka, a tam, kde smrtí účastníka dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu nebo kde účastník řízení nemá žádného právního nástupce. V řízení před správními soudy stěžovatel napadal rozhodnutí České advokátní komory ve věci jeho žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby. Z povahy dané věci plyne, že jde o práva, která jsou vázána na osobu stěžovatele, a tudíž nepřecházejí na jeho právní nástupce, pokud tito existují. Nadto Ústavní soud dodává, že návrh stěžovatele trpí formálními i obsahovými nedostatky, a to i přes to, že se stěžovatel obracel na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl již v minulosti vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl též poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu s odkazem na ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř. zastavit, neboť povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2020
Jiří Zemánek v. r. předseda senátu
Usnesení ze dne 30. 6. 2020
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele R. P., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. srpna 2019, č. j. 4 As 288/2019-21, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Návrh stěžovatele trpí formálními i obsahovými nedostatky. Stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud stěžovatele přípisem ze dne 5. 6. 2020 vyzval k odstranění vad jeho podání. Z důvodu, že stěžovatel nebyl při doručování uvedené výzvy zastižen, byla písemnost nejdříve uložena k vyzvednutí a následně jako nevyzvednutá vrácena zpět Ústavnímu soudu. Ústavní soud k dalšímu doručování výzvy k odstranění vad nepřistoupil, neboť zjistil, že se stěžovatel obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl již v minulosti vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl též poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (srov. například sp. zn. IV. ÚS 2596/18 či sp. zn. IV. ÚS 2134/18). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Ostatně tímto způsobem již Ústavní soud postupoval ve věci tohoto konkrétního navrhovatele již dříve (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 989/19 ze dne 28. 3. 2019 nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 2062/19 ze dne 10. 7. 2019). S ohledem na výše uvedené Ústavní soud z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatele soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2020
Jaroslav Fenyk v. r. soudce Ústavního soudu