NálezVyhověno↪ 12× citováno

Spisová značka

III. ÚS 367/99: Rozhodnutí soudu o žalobě bez jednání

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 1999-11-11Zpravodaj: Ševčík VlastimilTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:1999:3.US.367.99
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - PONapadený akt: rozhodnutí soudu rozhodnutí správníSbNU: N 159/16 SbNU 179Podání: 1999-07-27Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces právo na soudní a jinou právní ochranu

Právní věta

⚠ Generováno AI

Rozhodnout o žalobě bez jednání podle § 250f o. s. ř. lze jen při splnění zákonných podmínek, zejména při shodném návrhu účastníků nebo jejich souhlasu s takovým postupem. Opomenutí těchto podmínek představuje závažnou procesní vadu a porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud proto rozhodnutí obecného soudu zruší, aniž přezkoumává věcnou stránku sporu.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud

rozhodl dne 11. 11. 1999 v ústním jednání a v senátě ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L., spol. s r. o., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 1999, sp. zn. 30 Ca 85/98, týkající se vyměření daně, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 1999, sp. zn. 30 Ca 85/98, se zrušuje.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocné a doručené rozhodnutí obecného soudu (rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. dubna 1999 - 30 Ca 85/98-18) a tvrdila, že tímto rozhodnutím obecný soud porušil její ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu (čl. 38 Listiny základních práv a svobod); podle tvrzení stěžovatelky stalo se tím, že obecný soud v její daňové věci žalobu na přezkum správního rozhodnutí zamítl - stručně shrnuto - bez jednání (§ 250f o. s. ř.), a to v rozporu se zákonem stanovenými podmínkami. Navrhla proto, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu (viz vpředu) svým nálezem zrušil.

Předseda senátu, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§ 30 odst. 3 zákona), se k výzvě Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona) ke stěžovatelčině ústavní stížnosti vyjádřil tak, že její tvrzení stran porušení ústavně zaručených práv odmítl, odkázal na odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí a zdůraznil, že v posuzované věci stěžovatelka neunesla důkazní břemeno a že rozhodnutí samo je v souladu jak se zákonem, tak s ústavním pořádkem republiky; navrhl proto, aby Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost zamítl.

Ústavní stížnost je důvodná.

Ze spisu obecného soudu (30 Ca 85/98) Ústavní soud zjistil, že vedlejší účastník řízení o ústavní stížnosti (Finanční ředitelství v Hradci Králové) se k výzvě obecného soudu k žalobě vyjádřil samostatným podáním (č. l. 8, 9) a navrhl, aby žaloba stěžovatelky (v řízení před obecným soudem žalobkyně) byla zamítnuta; poté obecný soud v jednání dne 27. dubna 1999 (č. l. 16) bez účasti účastníků řízení žalobu zamítl. Ze spisu není patrno, že by obecný soud vyjádření vedlejšího účastníka řízení dal stěžovatelce na vědomí nebo že by k rozhodnutí o žalobě bez jednání účastníci řízení dali svůj souhlas nebo že by takový procesní postup sami navrhli, případně, že by se, ač řádně předvoláni, k jednání nedostavili.

Za tohoto stavu věci nelze stěžovatelce upřít důvodnost její výtky, že obecný soud nepostupoval v souladu se zákonem, neboť k rozhodnutí o žalobě bez jednání rozsudkem (§ 250f o. s. ř.) musí být splněny zvláštní podmínky, mezi něž spadá shodný návrh účastníků řízení nebo jejich souhlas s takovým postupem, vychází-li iniciativa k němu ze strany soudu [§ 250f odst. 1 písm. b), odst. 2 o. s. ř.].

Jestliže je řízení před obecným soudem ve věci stěžovatelky zatíženo tak výraznou procesní vadou plynoucí z opomenutí procesního předpisu, nezbývá než v intencích ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu dovodit, že takové procesní pochybení obecného soudu je vážným porušením stanoveného postupu jako podstatného znaku ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, a proto Ústavní soud - odmítnuv tvrzení stěžovatelky, že bylo porušeno její ústavně zaručené právo plynoucí z čl. 38 Listiny základních práv a svobod - shledal, že posuzovaný procesní postup obecného soudu není v souladu s článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když současně připomíná již dříve podaný výklad, dle něhož za ústavně souladné soudní řízení lze pokládat jen takové, v němž obecný soud zcela a plně respektuje platné zásady procesního práva, v dané věci zásady občanského soudního řízení (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 80/96 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5., vydání 1., č. 62, Praha 1997).

Ústavní soud proto, aniž by se ve svých úvahách jakkoli zabýval meritorní stránkou stěžovatelčiny věci, ústavní stížností napadené rozhodnutí z důvodů procesních vad zrušil (§ 82 odst. 1 zákona).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zákona).

V Brně dne 11. listopadu 1999

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací