III. ÚS 371/10

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ve včas zaslané ústavní stížnosti domáhala zrušení shora uvedených soudních a správních rozhodnutí, neboť jimi měl být porušen čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, vyjadřujícího mj. princip právního státu. K jeho porušení mělo dojít tím, že jí orgány veřejné moci nepřiznaly uplatněný nárok na odpočet daně z přidané hodnoty u vybraných loterií a jiných podobných her za uvedená zdaňovací období s poukazem na jiné posouzení důsledků derogačního ustanovení § 113 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty ve znění zákona č. 109/2006 Sb. Stěžovatelka podrobně rozvedla, že současný právní řád je nepřehledný, k orientaci v něm je nutné používat softwarové produkty a tyto produkty naopak potvrzovaly její právní závěry.

2. Ústavní soud nepovažoval za nutné vyžádat si příslušný spis, neboť z přiložených listin a ze shodných tvrzení uvedených v ústavní stížnosti se podávají tyto rozhodné skutečnosti: Stěžovatelka uplatnila nárok na odpočet daně z přidané hodnoty u vybraných loterií a jiných podobných her za uvedená zdaňovací období byvši přesvědčena, že zrušením ustanovení § 113 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen "zákon o DPH"), "oživla" ustanovení § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10 zákona o DPH. Příslušný finanční úřad nebyl totožného názoru, a proto nárok na odpočet daně stěžovatelce nepřiznal a platebními výměry jí daňovou povinnost doměřil. Správní orgán přitom vycházel ze skutečnosti, že podle ustanovení § 113 písm. b) zákona o DPH, pozbylo ustanovení § 68 odst. 10 tohoto zákona platnosti, a proto byla od 1. 1. 2005 činnost stěžovatelky podle ustanovení § 51 odst. 1 písm. j) zákona o DPH osvobozena od daně bez nároku na její odpočet. Na tom dle správního orgánu nic nezměnil ani zákon č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách, jímž byl zákon o DPH novelizován, a který ustanovení § 113 písm. b) zákona o DPH zrušil. Odvolací správní orgán odvolání stěžovatelky zamítl. S tímto právním názorem se v podstatě ztotožnil Krajský soud v Brně, když rozhodoval o správních žalobách proti pravomocným rozhodnutím správních orgánů; žaloby spojil a rozsudkem je zamítl. 3. Nejvyšší správní soud stěžovatelkou podané kasační stížnosti zamítl a vyjádřil nosné důvody svého rozhodnutí takto: "(...) prostým zrušením derogačního ustanovení bez výslovně provedeného projevu vůle zákonodárce nemůže dojít k opětovnému nabytí platnosti a účinnosti dříve derogovaných ustanovení. Tento postup by totiž nebylo možno ani považovat za "tvorbu zákonů", resp. legislativní proces, nýbrž spíše za jakýsi hybridní proces "reinkarnace", který je v oblasti normotvorby zcela nepřípustný." 4. Shrnuto lze stěžovatelkou předestřenou právní otázku vymezit takto: Zákon o DPH, který nabyl účinnosti 1. 5. 2004 (vstupem smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost) umožňoval daňovým poplatníkům (provozovatelům loterií a sázkových her) u některých loterií a her až do 31. 12. 2004 uplatňovat nárok na odpočet DPH, a to na základě ustanovení § 68 odst. 10 zákona o DPH ("Od daně s nárokem na odpočet je osvobozeno provozování loterií a jiných podobných her (§ 60), mimo her uvedených v ustanovení § 2 písm. b), e), i), j) a k) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů."). Samotný zákon o DPH ve svém závěrečném ustanovení [(§ 113 písm. b)] stanovil, že "ustanovení § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10 pozbývají platnosti dnem 31. prosince 2004." Současně v témže ustanovení [(§ 113 písm. a)] stanovil, že dne 1. 1. 2005 vstoupí v účinnost § 51 odst. 1 písm. j), podle něhož je "Při splnění podmínek stanovených v § 52 až 62 jsou od daně bez nároku na odpočet daně osvobozena tato plnění: (...) j) provozování loterií a jiných podobných her (§ 60)." Byl-li přijat zákon č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách, jenž nabyl účinnosti dne 1. 4. 2006 (tj. čl. XVII bod 2 uvedeného zákona) a kterým byl zrušen § 113 písm. b) zákona o DPH, "obživla" tím původně zrušená ustanovení § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10 zákona o DPH?

III. 5. Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Z pohledu výše uvedeného Ústavní soud přistoupil k přezkumu napadených rozhodnutí. 6. Předně je zapotřebí uvést, že předestřenou právní otázku již Ústavní soud vyřešil a rozhodl nálezem ze dne 8. 2. 2011 sp. zn. I. ÚS 1696/09, dostupný in http://nalus.usoud.cz, kterým je soud i v právě souzeném případě vázán a v těchto intencích se uplatní i jeho nosné důvody, níže uvedené. 7. Zákon o DPH ve svém závěrečném ustanovení [(§ 113 písm. b)] stanovil, že "ustanovení § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10 pozbývají platnosti dnem 31. prosince 2004." Uplynutím zmíněného dne tak citovaná ustanovení přestala normativně existovat. Ustanovení § 113 písm. b) zákona o DPH se naplnilo: uplynutím stanoveného okamžiku došlo ke vzniku právní skutečnosti, se kterou byl spjat stanovený následek. Tento následek nastal a vzhledem k tomu, že nikdo neumí zvrátit tok času, nelze předpokládat, že by se "opakoval". Přijetím zákona č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách, jenž nabyl účinnosti dne 1. 4. 2006 (tj. čl. XVII bod 2 uvedeného zákona) a kterým byl zrušen § 113 písm. b) zákona o DPH, přestalo normativně existovat citované ustanovení zákona o DPH. Nicméně zákon o sociálních službách nijak normativně neupravil následek, ke kterému aplikací ustanovení § 113 písm. b) zákona o DPH již došlo; tento následek tak tedy zůstal zachován. Jinými slovy, chtěl-li by zákonodárce docílit stavu, aby existovala pravidla, jichž se stěžovatelka dovolává, musel by je ve formě zákona výslovně přijmout; tak se tomu ale nestalo. 8. V podrobnostech Ústavní soud odkazuje stěžovatelku na nález ze dne 8. 2. 2011 sp. zn. I. ÚS 1696/09, neboť shora uvedeným je jeho výrok plně odůvodněn. Stran její argumentace interpretací stavu právního řádu poskytovateli právních informačních systémů se dodává, že je na stěžovatelce samotné, s jakou mírou důvěry bude čerpat a spoléhat se na informace od osob soukromého práva a do jaké míry se bude odvolávat na pramen práva stanoveného Ústavou (čl. 52) a zákonem č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv. Pochybení vzešlé z postupu dle prvé varianty pak jde plně k její tíži.

9. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, resp. principu právního státu, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2011 Jiří Mucha předseda senátu