Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného Mgr. Alešem Krochmalným, advokátem, sídlem [adresa] Brno, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2018 č. j. 25 Cdo 3156/2017-209, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Hošek Motor a. s., sídlem [adresa] Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel podanou ústavní stížností napadl v záhlaví uvedený rozsudek Nejvyššího soudu a požadoval jeho zrušení s námitkou porušení svého práva na soudní ochranu a principu rovnosti účastníků řízení podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, když se o dovolacím řízení dozvěděl teprve doručením tohoto rozsudku Nejvyššího soudu. Dále stěžovatel informoval, že ústavní stížnost bude doplněna a odůvodněna ve zbývající lhůtě k jejímu podání. V přípisu ze dne 12. 2. 2019 stěžovatel předložil návrh na přednostní projednání věci a druhým přípisem z téhož dne navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku Nejvyššího soudu.
2. Z předložených podkladů Ústavní soud zjistil, že u Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") se vedlejší účastnice žalobou domáhá vůči stěžovateli náhrady škody vzniklé v souvislosti s dopravní nehodou. Městský soud rozsudkem ze dne 8. 4. 2015 č. j. 236 C 98/2011-133 uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 423 630 Kč, k odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 8. 2. 2017 č. j. 44 Co 464/2015-183 změnil rozsudek městského soudu a žalobu zamítl. Na základě dovolání vedlejší účastnice Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 11. 2018 č. j. 25 Cdo 3156/2017-209 zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje procesní a obsahové podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Jde tedy o ústavní stížnost nepřípustnou podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť jak vyplývá z výroku napadeného rozsudku, Nejvyšší soud zrušil předcházející rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Ústavní soud je při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky vázán pravidly řízení podle zákona o Ústavním soudu. Podle § 75 odst. 1 tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Samotná existence pravomocného rozhodnutí ještě splnění této podmínky nezaručuje, pokud řízení ve věci samé dále pokračuje. Nejvyšší soud vrátil věc krajskému soudu podle § 243b odst. 3 věta první občanského soudního řádu; řízení tak dále pokračuje a stěžovatel má k dispozici zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro něj nepříznivé rozhodnutí.
5. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle § 75 odst. 1 a § 43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl. Vzhledem k rozhodnutí o ústavní stížnosti nebylo třeba samostatně rozhodovat o stěžovatelově návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku. Ústavní soud taktéž nepřijímal opatření k přednostnímu projednání stěžovatelovy ústavní stížnosti, neboť neshledal, že by bylo vhodné upřednostnit stěžovatelův případ před některými dalšími prioritními typy věcí, a o ústavní stížnosti rozhodl do jednoho měsíce po jejím podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2019
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj