Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Náboženské obce Církve československé husitské v Rakovníku, se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem v Praze 1, Maiselova 15, proti usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 24. 7. 2008 č. j. 4 C 205/2006-290 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2008 č. j. 27 Co 405/2008-320, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označených usnesení, vydaných v řízení o určení vlastnického práva. Krajský soud v Praze k odvolání stěžovatelky potvrdil usnesení soudu prvního stupně o neúčinnosti částečného zpětvzetí žaloby stěžovatelkou. Podle tvrzení stěžovatelky napadenými usneseními došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.
Stěžovatelka se žalobou před obecnými soudy domáhala určení vlastnického práva k nemovitostem, specifikovaným v napadených usneseních. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 5. 2008 ve spojení s opravným usnesením ze dne 24. 7. 2008 zamítl žalobu na určení, že stěžovatelka je vlastníkem předmětných nemovitostí. Stěžovatelka ani žalovaná strana nenapadli rozhodnutí odvoláním. V době, než rozsudek o věci samé nabyl právní moci, došlo soudu prvního stupně podání stěžovatelky, kterým částečně vzala žalobu zpět.
Soud prvního stupně rozhodl, že zpětvzetí části návrhu není účinné, neboť žalovaní z vážných důvodů nesouhlasili s částečným zpětvzetím žaloby, o věci již bylo soudem rozhodnuto a toto rozhodnutí nebylo napadeno odvoláním. Krajský soud v Praze k odvolání stěžovatelky usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Uvedený postup je podle stěžovatelky nepřijatelný a obecné soudy jí svými rozhodnutími upřely právo dispozice s předmětem řízení a právo domáhat se u soudu svého nároku.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Důvod nepřípustnosti ústavní stížnosti zde spočívá v tom, že směřuje proti toliko procesnímu rozhodnutí, jež bylo vydáno jakožto dílčí opatření v rámci řízení a jehož účel a smysl je zase jen procesní povahy. Proto - a vzhledem k jeho zatímnosti - se nemůže vyznačovat kvalitou "konečného" rozhodnutí, jež je již procesními prostředky nenapravitelné, a jímž může dojít k zásahu do ústavně chráněných základních práv a svobod účastníka. Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. března 2009
Jiří Mucha soudce Ústavního soudu