UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost↪ 4× citováno

Spisová značka

III. ÚS 375/08

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2008-08-14Zpravodaj: Mucha JiříTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2008:3.US.375.08.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - MS PrahaNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2008-02-10Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně

Právní věta

⚠ Generováno AI

Náklady řízení o ústavní stížnosti, které Ústavní soud stěžovateli nepřiznal podle § 62 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nelze bez dalšího uplatnit jako náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Obecné soudy, které vztah těchto právních úprav vyloží a svůj závěr řádně odůvodní, neporuší čl. 36 odst. 3 Listiny, pokud jejich výklad není svévolný ani extrémně nespravedlivý.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl dne 14. srpna 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. M., zastoupeného JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou v Praze 4, K Safině 669, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2007 č. j. 54 Co 264/2007-84, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 8. 2. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2007 č. j. 54 Co 264/2007-84. Dle stěžovatele jím bylo porušeno jeho právo zakotvené v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 27 C 146/2005, ze kterého zjistil (z doručenky), že ústavní stížnost byla podána ve lhůtě.

Ze soudního spisu Ústavní soud dále zjistil, že stěžovatel podal žalobu, kterou se domáhal zaplacení částky 7 349 Kč jako náhrady škody, která mu vznikla v souvislosti s řízením u Ústavního soudu. Částka představuje náklady řízení, které stěžovatel vynaložil v řízení o ústavní stížnosti, v němž Ústavní soud na základě jeho ústavní stížnosti nálezem zrušil předchozí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud stěžovateli nepřiznal náhradu nákladů řízení. Stěžovatel se proto v nalézacím řízení domáhal náhrady škody způsobené nesprávným rozhodnutím při výkonu veřejné moci dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen "ZNŠ"). Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 24. 1. 2007 č. j. 27 C 146/2005-68 žalobu zamítl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 11. 2007 č. j. 54 Co 264/2007-84 prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Stěžovatel v ústavní stížnosti, podobně jako v odvolání, nesouhlasí s právním názorem soudů. Dle stěžovatele mu bylo odepřeno právo na náhradu škody vyplývající z čl. 36 odst. 3 Listiny. Uvedl, že je nesprávné, aby byl účastník řízení stavěn do pozice, kdy mu ani plný úspěch v řízení o ústavní stížnosti nezaručuje, že si náklady tohoto řízení neponese sám. Je názoru, že ač Ústavní soud přiznává právo na náhradu nákladů pouze výjimečně, nelze z toho dovodit, že by se náhrady nákladů nemohl domáhat v podobě náhrady škody před obecnými soudy.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud již opakovaně judikoval, že není další instancí obecného soudnictví a není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, pokud nedojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může zasáhnout pouze, pokud právní závěry soudu jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem "jednoduchého" práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), zakládá porušení základního práva nebo svobody. V daném případě však Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal. Stěžovatel se v nalézacím řízení domáhal náhrady nákladů řízení o ústavní stížnosti prostřednictvím nároku na náhradu škody dle ZNŠ. Oba soudy se možností tohoto postupu - uplatněného nároku řádně zabývaly a své závěry podrobně a srozumitelně odůvodnily ve svých rozhodnutích; soudy přehledně vyložily vztah ZNŠ a § 62 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud nespatřuje v jejich postupu a právních závěrech znaky libovůle; rovněž interpretace "jednoduchého" práva provedená oběma soudy nevybočuje z mezí ústavnosti.

Protože Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatele, postupoval podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost v plném rozsahu odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. srpna 2008

Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací