III. ÚS 38/97

Odůvodnění

Podáním, označeným jako ústavní stížnost, ze dne 3. února 1997, které bylo doručeno Ústavnímu soudu ČR dne 4. 2. 1997, domáhá se stěžovatel sjednání, nápravy v řízení před Ústavním soudem proti postupu vyšetřovatele Okresního úřadu vyšetřování v Ch. (kpt. M.V.) a Policie ČR, jež měli svým zásahem porušit jeho základní práva, a to tak, že dne 4. 11. 1995 provedli u stěžovatele domovní prohlídku s jeho předchozím souhlasem za jeho účasti v jeho bytě a dne 5. 11. 1995 neoprávněně informovali veřejná média, o údajné trestné činnosti stěžovatele.

V označeném jednání stěžovatel spatřuje porušení č1. 12 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a porušení čl. 40 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod.

1

III. ÚS 38/97 Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a tato lhůta počíná dnem nabytí právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Dle samotného tvrzení stěžovatele mělo dojít k zásahu do jeho základních práv a svobod orgánem veřejné moci dne 4. 11. 1995 v prvém případě a dne 5. 11. 1995 v případě druhém. Od uvedeného data, tedy od 4. 11. 1995, resp. 5. 11. 1995 počala běžet zákonem stanovená lhůta k podání ústavní stížnosti, kterou by případně stěžovatel mohl podat proti zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. Podání stěžovatele, označené jako ústavní stížnost, však bylo doručeno Ústavnímu soudu ČR až 4. 2. 1997, tedy jednoznačně po lhůtě stanovené k podání ústavní stížnosti. Podání stěžovatele, označené jako ústavní stížnost, navíc nesplňovalo formální náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem [§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.] včetně absence zastoupení advokátem (§ 30 zák. č. 182/1993 Sb.). Vzhledem k té skutečnosti, že podání stěžovatele bylo za dané situace podáno po lhůtě stanovené k podání ústavní stížnosti, nejevilo se účelné vésti stěžovatele k odstranění formálních vad podání a k předložení plné moci právního zástupce, neboť takovýto postup jeví se nadbytečný. Protože stěžovatel podal formálně vadnou ústavní stížnost po lhůtě stanovené zákonem k jejímu podání, nezbylo než o této stížnosti rozhodnout, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno [§ 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.]. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.). V Brně dne 8. 4. 1997 JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu ČR