Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky Agent-BG, s. r. o., sídlem [adresa] Praha 3 - Žižkov, zastoupené JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M., advokátem, sídlem [adresa] Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2015 č. j. 11 Co 59/2015-242, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a společnosti BOLANI, a. s., sídlem [adresa] Ostrava, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka podanou ústavní stížností napadla v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a navrhovala jeho zrušení z důvodu porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a z důvodu neoprávněného zásahu do chráněných majetkových práv ve smyslu čl. 11 Listiny.
2. Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že vedlejší účastnice podala návrh na nařízení exekuce, přičemž v průběhu exekučního řízení stěžovatelka podala návrh na částečné zastavení exekuce. Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 21. 11. 2014 č. j. 36 EXE 11061/2013-179 exekuci částečně zastavil, o nákladech řízení nerozhodl. Následný stěžovatelčin návrh na vydání doplňujícího usnesení z důvodu absentujícího výroku o náhradě nákladů řízení obvodní soud usnesením ze dne 6. 1. 2015 č. j. 36 EXE 11061/2013-208 zamítl. Usnesením ze dne 7. 10. 2015 č. j. 11 Co 59/2015-242 městský soud potvrdil usnesení obvodního soudu ze dne 21. 11. 2014 č. j. 36 EXE 11061/2013-179 s tím, že o nákladech řízení nemůže být rozhodnuto, neboť usnesením ze dne 6. 1. 2015 č. j. 36 EXE 11061/2013-208 o nákladech řízení bylo pravomocně rozhodnuto. V závěru usnesení městského soudu byla stěžovatelka poučena, že proti tomuto usnesení lze podat dovolání.
3. Před tím, než Ústavní soud může přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je jeho povinností zkoumat, zda jsou splněny požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).
4. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Podání ústavní stížnosti je namístě až tehdy, pokud všechny ostatní dostupné právní prostředky v ochraně základního práva či svobody stěžovatele selžou. V nyní projednávaném případě byla stěžovatelka v napadeném usnesení městského soudu, v souladu s občanským soudním řádem, poučena o možnosti podání dovolání proti danému rozhodnutí. Této možnosti ovšem stěžovatelka, jak zjistil Ústavní soud dotazem u obvodního soudu, nevyužila. Proto je třeba uzavřít, že stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a podaná ústavní stížnost je tudíž nepřípustná ve smyslu § 75 zákona o Ústavním soudu.
5. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2016
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj