III. ÚS 385/04

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 16. 6. 2004 napadl stěžovatel usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 7 Tdo 331/2004, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 2 To 120/2003, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2003, čj. 53T 6/2003, s tím, že uvedená rozhodnutí jsou v rozporu s čl. 1, čl. 90 a čl. 96 Ústavy ČR a dále čl. 36 odst. 1 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Posledním prostředkem ochrany práva stěžovatele bylo v dané věci dovolání, o němž Nejvyšší soud ČR rozhodl výše označeným usnesením tak, že jej podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. Jak Ústavní soud ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 53 T 6/2003 zjistil, toto rozhodnutí bylo stěžovateli i jeho obhájci, JUDr. J. K., doručeno dne 15. 4. 2004 (viz doručenky na č. l. 621). Posledním dnem, kdy bylo možno ústavní stížnost podat, tak bylo datum 14. 6. 2004. Z podacího razítka pošty na obálce, v níž bylo předmětné podání stěžovatele Ústavnímu soudu doručeno, však plyne, že ústavní stížnost byla podána až dne 16. 6. 2004, a tudíž opožděně. S ohledem na tuto skutečnost nezbylo soudci zpravodaji než podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2005