Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele R. P., zastoupeného JUDr. Pavlem Pechancem, Ph.D., advokátem, sídlem [adresa] proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Zlín, Obvodního oddělení V. K. ze dne 13. října 2016 č. j. KRPZ-121782-51/TČ-2015-150517, a proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Zlín ze dne 13. října 2016 č. j. KRPZ-121782-53/TČ-2015-1505UO, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Zlín a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Zlín, Obvodního oddělení V. K., jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Zlín, Obvodního oddělení V. K. ze dne 13. 10. 2016 č. j. KRPZ-121782-51/TČ-2015-150571, kterým bylo dle § 30 odst. 1 a § 31 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, že nprap. M. V. a npor. Mgr. J. V. nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení. Rovněž napadl usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Zlín ze dne 13. 10. 2016 č. j. KRPZ-121782-53/TČ-2015-1505UO, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost proti prvně uvedenému usnesení.
2. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
3. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. Princip subsidiarity je přitom nutno důsledně uplatňovat i ve vztahu k trestnímu řízení.
4. Ústavní soud již mnohokrát uvedl, že řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jenž průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, či teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem. Intervence Ústavního soudu je v této fázi přípustná pouze výjimečně, a to za situace, pokud by šlo o zásah do základních práv a svobod, který by nebylo možno odčinit jinak (zejména vzetí do vazby). Pak by, po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, mohla přicházet v úvahu ústavní stížnost. O takovou situaci však v projednávaném případě nejde (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2602/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
5. Ústavní soud proto, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k zásadě minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2017
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r. soudce zpravodaj