Ústavní soud rozhodl dne 13. ledna 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti V. J., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. října 2010 č. j. 29 Cdo 4008/2009-111, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2009 č. j. 14 Cmo 261/2008-93 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2008 č. j. 8 Cm 34/2006-68, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 22. 12. 2011, napadá stěžovatel všechna v záhlaví usnesení označená rozhodnutí pro údajné porušení čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 90 Ústavy ČR.
Stěžovatel podává předmětnou ústavní stížnost s odvoláním na § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu" a dovozuje zachování lhůty k jejímu podání od doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR, k němuž došlo dne 6. 1. 2011.
V tomto úsudku o zachování lhůty se však stěžovatel zcela mýlí. Ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu dopadá pouze na ty případy, v nichž stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. V tomto případě stěžovatel dovolání podal a dovolací soud o něm dne 26. 10. 2010 rozhodl.
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práv poskytuje. Lhůta jednoho roku uvedená v ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu v žádném případě neslouží jako prostředek k prominutí lhůty uvedené v ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (viz III. ÚS 422/97, sv. 7, str. 419, III. ÚS 351/97, sv. 10, str. 52).
Ústavní stížnost, která byla stěžovatelem podána téměř rok po doručení odmítavého usnesení dovolacího soudu, je zjevně opožděná, přičemž Ústavní soud v takovém případě nezkoumá tvrzený přesah osobních zájmů stěžovatele.
Z výše uvedeného důvodu proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle kogentního ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro její podání tímto zákonem. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2012 Jan Musil soudce zpravodaj