Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)

Spisová značka

III. ÚS 391/01

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 14. 3. 2002Zpravodaj: Holländer PavelTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2002:3.US.391.01
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FONapadený akt: rozhodnutí soudu rozhodnutí souduPodání: 26. 6. 2001Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek právo na soudní a jinou právní ochranu

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

ÚS 391/01

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele J. K., zastoupeného JUDr. B. G., CSc., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. března 2001, sp. zn. 13 Co 235/2001, a Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. února 2001, č. j. 71 E 2143/98-39, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, uvedl mj., že proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. března 2001, podal dovolání. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu usnesení č. j. 20 Cdo 1624/2001-58 bylo zjištěno, že dne 23. ledna 2002 Nejvyšší soud ČR dovolání stěžovatele zamítl, když po přezkoumání uplatněných dovolacích důvodů dospěl k přesvědčení, že se správnost napadeného rozhodnutí dovolateli zpochybnit nepodařilo. Pro výše uvedené byl návrh stěžovatele, směřující proti označeným usnesením, která nejsou rozhodnutími o posledním prostředku, jež zákon k ochraně práva poskytuje, odmítnut, když takovým prostředkem bylo dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, proti jehož rozhodnutí však ústavní stížnost nesměřuje [§ 43 odst. 1 písm. e) cit. zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2002

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací