Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. H., zastoupeného JUDr. Vlastou Kilianovou, advokátkou se sídlem v [adresa] sídlem v [adresa] proti rozsudku tohoto soudu ze dne 18.10.2005, č.j. 22 Cdo 730/2005-154, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V podané ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí, jímž Nejvyšší soud v dovolacím řízení zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 13.10.2004, č.j. 19 Co 358/2004-127 a věc (v níž vystupoval stěžovatel jako jeden z žalovaných) odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatel obšírně odůvodnil názor, že Nejvyšší soud "porušil" čl. 11 odst. 3, čl. 36 odst. 1, 2 a čl.37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky.
Podle § 43 odst. 1 písm. e/ zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona"), odmítne usnesením soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh také tehdy, je-li nepřípustný (nestanoví-li zákon jinak). Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Těmi nejsou jen opravné prostředky, jež jsou vyjmenovány v ustanovení § 72 odst. 3 zákona, nýbrž i ty "procesní prostředky", jež spočívají v dispozicích, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být vedeno na základě kasačního rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (dovolání). Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje (coby přípustná) až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Platí tedy, že proti rozhodnutí, jímž dovolací soud podle § 243b odst. 2, část věty za středníkem, o.s.ř. dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o.s.ř.), není ústavní stížnost přípustná; pro uplatnění výjimek z tohoto závěru (§ 75 odst. 2 zákona) v dané věci důvody nejsou, resp. nejsou ani tvrzeny.
Proti tomuto usnesení n e n í odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 24.1.2005.
Vladimír K ů r k a v.r. soudce zpravodaj