Plný text
ÚS 406/01
Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele L.M., zastoupeného JUDr. V.D., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. června 2001, č. j. 4 To 325/2001-22, t a k t o :
Návrh se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel se domáhal zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla zamítnuta jeho stížnost, směřující proti usnesení Okresního soudu v Lounech. Tento soud nevyhověl žádosti o propuštění z vazby, když nepřijal jeho slib a nevyhověl žádosti o určení peněžité záruky, odvolací soud pak podle jeho přesvědčení ve svém usnesení nedostatečně odůvodnil své zamítavé rozhodnutí a nevyložil, z jakých důkazů a jakých prokázaných skutečností vycházel. Poukázal na skutky, pro něž je vedeno vyšetřování a uvedl, že se postupem soudu cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 4 To 325/2001-22, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud, který ke stížnosti obviněného přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně o zamítnutí žádosti o propuštění z vazby, v písemném vyhotovení svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem objasnil, v čem spatřuje naplnění ustanovení § 67 odst. l písm. c) tr. řádu, a tedy důvody pro trvání vazby stěžovatele, jakož i pro nepřijetí písemného slibu obviněného [§ 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu]. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně, dne 1. listopadu 2001